Naše Samsára

Babička jihočeská nás dovezla za babičkou jižnoměstskou-pražskou. Děti si po cestě dáchly a pak jim nové prostředí nedovolilo spustit své tělo do postýlek. U Thea jsem to zkoušela 2x, leč marně.

Tady jsme na procházce kolem panelového lesa a holky zrovna něco obdivujou. Sári vyrazila jako městská frajerka s kabelkou a do ní si napchala zelenej bagr. Je totiž mnoho nečekaných tajemství, které v sobě skrývá dámská kabelka.

Pražská panomarata s novými lavičkami a jednou holčičkou, co se ptala druhé holčičky na jméno větou "Comment tu t'appeles?" a nechtěla pochopit, že tady může navazovat kontakty česky. Prý to neumí..

Hit našich dětí. Zvedá je, nosí, vozí, ukazuje atraktivní zákoutí, dává šimravý pusy a umí vypláznout jazyk. Prostě jako živý - strýček Leoš. Theo si ho tak oblíbil, že za ním směřoval většinu svých výpravných cest po dvou či čtyřech končetinách.

První prezentace tety Jany. Fotit se moc nechtěla, ale já se neptám. Blogerský duch mi dává drzost fotit i když je přítomnost nevítaná. Theo představuje nejlepší hračku v nově zrekonstruovaném obyváků - dvířka od skříňky ve stylu Provence. Za nimi se skrývají hračky, které se dají vysypávat a rozhazovat. Být Janou, také bych se tomu smála.

Den to byl prima. Všichni zúčastnění si užili dost legrace a ty Theovi 3 pupínky mě přece nerozházej. Neštovice, držte se dál. Máme na tento týden mnoho plánů.

Jen ten Áďa nám tu chyběl. Banzai - tak se se svým milovaným bratrancem Sári zdraví. Je to japonsky a znamená to "na zdraví." Banzai banzai dobrou  noc.
Dodatková fotka z dovolené.