Naše Samsára

Theo má od včerejška nové capáčky. Mají dvě chyby. Stály víc, než bych dala za boty pro sebe a nemají je v Sárinčiný velikosti. Ona je prostě chce!

Zdá se, že pomalinku přchází na výhodu existence mladšího brášky. On je totiž jejím vděčným divákem. Smějě se hlasitě a ochotně lecjaké blbince, kterou Sári předvádí. Třeba kýve hlavou ze strany na stranu a zvedá oči v sloup a to Thea zaručeně rozchechtá. Až přijedeme do Čech zkusím podobné představení před svým bráchou, jestli ho to taky zaujme.

Theo měl náročné odpoledne. Dost jsem mu kazila plány. Nenechala jsem ho lézt po obchoďáku a prozkoumávat vystavené zboží. Ani jsem mu nedovolila vytahovat CD z prodejního stojanu a vůbec, ale vůbec jsem ho nepodpořila v samostatném jezení třešní. To jsem ho naprdla a mručel na mně odhodlaně.

Léto máme rádi a obzvlášt vyhovuje mužům, kteří dokáží ocenit lehké oděvy žen. Ten můj malý-velký muž můj odhalený dekolt bere jako výzvu si kdykoliv posloužit a už mě umí svléknout nato tata...jestli mu tohle zůstane...
A jak se u nás počítá vám přiblíží následující praktická úloha ze života: "Deux (2), quatre (4), osum, devět. Mám tři třešně!"