Konečně moře - dny 135-6.
23:27 Edit This 0 Comments »..no tak blog osiřel jen na chvíli, protože nás tu krom krásného kamenného domečku v rukou superopálených sympaťáků přivítalo také wi-fi. Děti mají za lubem ještě nekdy v životě jet na dovolenou a tak po cestě byly vzorné. Theo naspal svůj osobní rekord v denním chrupkání a Sári si také notně dáchla. Po příjezdu nejvíc pozornosti dostaly houpací sítě...
..a schody. Pračka si občas taky vrzne, když do ní Theo láduje hračky. Kuchyňské šuplíky tu umí dobře přiskřípávat prstíky a Sári zase umí ladně padat z mramorových schodů. A co na propagačních stránkách oblasti Pradet a resortu Ark en Ciel nepsali? Že ve velmi blízkém okolí se nachází farna na žabí stehýnka a od 9 večer do 1 ráno ty zelený zvířata zpívaj tisícihlasem.
Když se Sárinka osmělila a v kruhovém sedátku se pohoupala po hladině, začala vyvolávat: "Já už umím plavat!" (pomůcky se asi nepočítají...v tom případě já umím létat ...a to letadlo mám jako doplněk ke gumičce do vlasů) "Tady je fakt príma. To je nejlepší moře, jaké jsem kdy viděla." Tušíte, po kolikáté je u moře...
Theo pro jistotu piští už při pouhém pohledu na slanou louži a když jsem mu v ní oplachovala nožky, stáhl je k zadečku jak plameňák. Ještě mu dáme šanci...při návštěvě pláže 2x denně, jak nám to vyšlo dnes bude mít ještě 12 příležitostí k přehodnocení.
0 komentářů:
Okomentovat