Lážo plážo den - den 138.

0:24 Edit This 0 Comments »
Dnes jsme se jali objevovat jednu z nejkrásnějších pláží Cote d'Azure - l'Estagnol. A ona krásná vážně je. Fotila jsem ji, ale fotky někam zmizly...to asi aby čtenáři blogu ve vnitrozemí a saharských vedrech nezáviděli...
Sári si vodu maximálně užívala. Moře bylo klidné a hloubka nastupovala velmi pozvolna, takže pro deti ideální. Když se ve vodě kolem ní mihlo nějaké sympatické dítko, hned navazovala kontakt větičkou dotazující se na jméno "Comment tu t'appelles?" A minimálně jednou se dočkala i odpovědi.
Theo se v vodě konečně taky uvolnil a snažil se hrabičkama uhladit vlny. A že to je značně nekonečná práce.
V restauračce dostal vlastní židli a to mu náramně zvedlo náladu. Ještě kdybych ho nechala házet na zem erární hořtici a vlastnoručně vydloubávat olivy z pizzy, byl by absolutně spokojen. Máme doma druhého pojídače černých oliv! Já se k této chuti propracovala až po dvacítce a děti je zobou jak maliny.
Výměna pokrývek hlavy. Škoda, že si tatínek ten její klobouček na hlavě neponosil..
Občerstvovací stanice krytá slamákem. Váhala jsem, jestli sem tuto fotku dát, ale Daniel mě přesvědčil, že to ani není vidět, kdo jest právě vycucáván...a protože to je naše kojná, kterou tu nikdo neznáte, tak si sem můžu dovolit lípnout čtvrt prsa.
Po obídku jsme měli v plánu jet domů, ale stín a klidné zákoutí mezi piniema nás nalákalo na siestu. Celorodinkový výtuh na jedné dece se nám snad dodnes nepoštěstil. Mně u toho pokadil pták a tak je jasné, že budeme mít štěstí ...
Nakonec jsme se na pláži projuchali téměř k zavíračče. Kdyby se na váz teď z obrazovky sypal bílý písek, je to jen dozvuk našeho písečného obalení - žádné zákoutí, žádná štěrbina nezůstala zrnkama netknutá.
Včerejší hláška půvabná i dnes: "Maminko, dneska je dneska? Já bych chtěla, aby někdy bylo včera." Budeme muset Sári seznámit s Einsteinovou teorií relativity času...

0 komentářů:

Okomentovat

Novější příspěvek
Starší příspěvek