Naše Samsára

Sári si vyzkoušela, jaké to je chodit v mých botách a myslím, že by zatím neměnila...a to já zase jo. Lítala bych po zahradě, nechala se dospělákama vyhazovat do vzduchu, sbírala bych kytičky a na všechny možné a nemožné věci bych se ptala "A proč?"

Theo si prvně zařídil dopravní prostředek a zdálo se, že mu pozice šoféra vyhovuje. Ještě před jízdou stihl zafrajeřit před Emilly. Když k němu přilezla na deku, stoupnul si a udělal 3 kroky. Asi uznal, že udělal už dostatečný dojem a pak se zase přesouval jen po 4.

 Večer baleníčko balení, abych nevyšla ze cviku. Nacpat věci pro 3 lidi na měsíc do jednoho kufru pro mě začíná být brnkačka...hlavně, když děti už několik dní usilovně kufr testují a plní hračkami a svými těly.
K večeři jsme si dali Sárinčinu  milovanou citronovou limonádu a připïli si na naší cestu a brzké shledání s tatínkem. Sári byla potěšená a jen trochu vyčítavě mě poučila, že "nemáme úkaz na limonádu" - myslela tím znak, kterým bychom mohli dát beze slov na srozuměnou i Theovi, jaká laskomina se blíží. Budu muset nějaký úkaz vymyslet. Máte-li návrh, sem s ním!