Býti broukem - den 149.

0:39 Edit This 0 Comments »
"Kdybych byla brouk, tak bych žrala sedmikrásky," dozvěděla jsem se jen tam mezi řečí a zpěvem. Co zpěvěm, kvílením. Sári si oblíbila dětský mikrofón a notnou část dne do něj repuje. Hlavu mikrofonu má narvanou v pusince a bez možnosti artikulace ze sebe vyzpívává cokoliv, na co jí padne zrak. (třeba: pejséééék leze z vozíííku) Mezitím hučí a ta plastová věcička v puse zesiluje každý ándech i výdech, až mám pocit, že jsme někde na břehu oceánu a bičuje nás kvílící vítr.
Theo se to od ní naučil a mikrofón tedy pojídá a následně do něj hučí také.
A když tu ticha už neúnosně, Sári začně prožitě frázovat "We will rock you" - jen v jejím podání je to napínavé. 16 x opakuje "We will" a až jako bonus dodá, pointu věty.
Tady jsme se přišli podívat na Lukáška a Julinku a Sári zrovna prodělává výcvik na použití krasohledu. Že je k tomu třeba dvou školitelů jsem netušila, ale přiznávám, že byli efektivní a jejich úsilí přineslo své plody.
Sári dnes byla zasvěcena do jedné posvátné aktivity - prolézání půdy, kde je tolik úžasností, že se tam může vracet každý den a pokaždé něco zajímavého, šíleného či neuvěřitelného najde. "Kočárek. Ten budu potřebovat."

0 komentářů: