Naše Samsára

Tatínek si myslel, že si po oběde dopřeje chvilku nerušeného klidu ve společnosti zmrzliny. Omyl. Vrhla se na něj četa invazivních čokoládko-žroutů a měl co dělat, aby vyvázl ve zdraví. Pár kousků čoko polevy padlo za vlast.
Sárinka má bryndáček pomalovaný třešněma, jež jsou v posledních dnech ovocným hitem a mizí u nás na kila. Theův pohled je přilepen na zbytek tatínkovy zmrzliny. Soustředění maximální ve snaze dobrotu ukecat, aby se mu přiblížila na dosah.
Theo na balkóně pobíhá bez plenky. Sárinka měla postřeh: "Já jsem si myslela, že to je voda." "A není?," ptám se nevědíc, o čem mluví. "Bylo to čůrání mami," a ukazuje svojí mokrou nožičku.
Theo telefonuje. S ovladačem na věž. Dovolá se s ní stejně dobře, jako s bačkorou, plyšákem a dalšími arterafkty, které za účelem okoukané bezdrátové komunikace používá.
Horor na dobrou noc: "Když lidi snědou kosti ryb, tak pak musej k panovi myslivcovi. Rozžízne to bžíško, vyžene ty bacily. A potom maj rozžíznuté bžíško. Dá tam šňůrky do bžíška.Ale šňůrky se nepapaj. Jenom to zašije a potom ty šňůrky vyndá. Pan myslivec je lékaž pro rybí kosti."
A já jsem měla super večer. Až do minuty mezi pondělím a úterým jsem ho v naší kuchyni prokecala s jednou lékárnicí Petrou, kterou jsem viděla poprvé a přitom jí už dlouho znám. Díky!!!!!