Pátci na ostrově - den 141.

23:04 Edit This 0 Comments »
Ráno jsem v rychlosti párkrát nacvakala naší modelku na gauči, který je k focení jak stvořený. Kluci už svoji gaučovku mají a Sári se na něj hodí snad ještě o krapet víc. Normálně se nakrucovala, lehala si, házela pohledy...kde to viděla? Televizi nemáme a já pózuju maximálně stojící s Theem v šátku.
Ten nám naše balení na výlet lodí pěkně ozvláštňoval. Než jsme stihli naplnit plážový batoh, 4x se pokusil vylézt po dřevěných schodech do horního patra, 2x se vysoukal na mramorové schody na terasu, 6x otevřel kuchyňskou skříňku a sápal se na skleněnou konvici, 1x si přivřel prstíky do šuplíku, do pusy nasoukal neznámé množství nepoživatelných věcí, tančil u odpadkového koše a ještě zvládal svojí přítomností napomáhat Sárince v její hře....až mě poprosila "Mami, dej ho někam jinam. Třeba do pračky." To je totiž jedna z mála bezpečných aktivit, které v apartmánku mohl provádět a navíc ho i bavily. Nikdy jsem si nemyslela, že budu své dítě nabádat, aby dalo do pračky náklaďák a k němu mu do bubnu pro zvýšení atraktivity hry vložím ještě jablko...čím dál víc mi dochází, jak je prostředí upravené pro potřeby dětí zásadní. Na dovolení zažíváme opa - to abychom si pak doma vážili klidu, že můžeme děti vypustit do pokojíčku a nechat je řádit po svém.
Plavba na ostrov Porquerolles trvá kolem 20 minut. Sárinka se ničemu nedivila, z ničeho nevýskala...pro ní je to prostě běžná věc, že jsme na lodi a rozrážíme vlny. Ostrov mě nadchl...atmosférou a službami. Tatínek dostal prima nápad - půjčil kolo i s vozíčkem k převeliké radosti Sárinky. Ta z něj na pláži ani nechtěla vystoupit...
Já s Theem a Erni jsme se na pláž d'Argent doťapali po svých.
Místo to bylo malebné. Průzračná voda, borovice vrhající stín...a náš průzkumník, který si na pláži našel kamaráda a neúnavně ho po čtyrech pronásledoval a vábil k sobě dlaní. Co na tom, že jeho kámoš běhá po dvou a kdykoliv se vznese.
Tady měl Theo racka už téměř na dosah, ale zase mu ulít, necita jeden.
Po návratu domů děti chrupkali a my se s Danim odebrali do muzea těžby mědi. Docela jsem se nasmála, že když už jsme spolu chvilku sami bez dětí, vlezeme s průvodkyní do jeskyní a na hlavu si narazíme helmy. Taková speleologická romantika.
A ještě se stala jedna zásadní věc. Sárinka si položila obleček na miminko cikádu na nízký stolek a něco se mu přihodilo...hádejte...
...jo, chvilku to křupalo a pak se Theo rozhodl pokračovat ve stravě ryze vegetariánské a jednotlivé kousky oblečku jazýčkem vystrkal. Sárinka si všimla, že jí miminko chybí, ale důvod jsme jí zamlčeli. Vyrovnání spravedlnosti bych v tomto případě nedávala do jejích rukou. Jako na zavolanou jsme další opuštěnou cikádí nymfu našli na zahradě. Ufff, můžu si otřít studený pot z čela. Zavládla zase radost a pohoda...

0 komentářů: