Víla vílí - den 112.

23:59 Edit This 0 Comments »
Přiletěla babička Erni a z jejího kufru vylezlo pár úžasností. Například tato vílí tykadla s kouzlící hůlkou. Z té Theo ještě za tepla jedním chmatem odstranil kus dekorace a pak už jen vytrvale hulákal až ječel.
Mermomocí chtěl být také vílák. Běda, když jsme mu tykadla odstranily. Pravidelně si je osahával - s uspokojením kontroloval, že je má na hlavičce a dával si je zpátky na patřičné místo. Byl nadšen.
Nevím, zda-li si je Sári při jeho bdělosti vůbec ponosí, protože se z nich stal atribut "to musim mít" číslo jedna. Takto natěšeného jsem ho snad neviděla. Možná se tykadlové fascinaci tak z poloviny blíží chvíle, když práskám podprdou a jde se na kojení. To se náš panáček také raduje velmi znatelně.
Na podvečerní procházku se Sárinka oděla do motýlých křídel. Myslím, že období červených doktorských brejliček je za námi a teď budu po procházkách chodit s bytůstkou z říše pohádek. Motýlí víla se s duhovýma křidýlkama rychle sžila a vykračovala si to po Saint Genis se značným sebevědomím. Obdivné pohledy okolojdoucích holčiček jí jen povzbuzovaly ve vílím vykrucování se.
Jako správná víla dbá o čistotu přírody. Já jsem jí na klacek namotávala odpadky z kašny a ona je odlétávala vyhazovat do koše. Trošku jí rozladilo, že jich tam bylo tak málo. Tako zodpovědná funkce jí moc bavila.

0 komentářů:

Okomentovat

Novější příspěvek
Starší příspěvek