Naše Samsára

Dnes byl první letní den, který na to ani moc nevypadal a Sári se oficiálně přehoupla mezi tříleté slečny. Největší radost má z toho, že už jí ta paní v Ikee musí pustit do kuliček  (hrací prostor pro děti) - minule jí odmítla, že je ještě moc malá.

Sárince jsem ještě jednou zapálila svíčky a napíchala je do půlky jablíčka. Na vyžádání jsem zapěla onu narozeninovou hymnu a Sári se přidala a tak popřála pěkně od srdce sama sobě. Tentokrát, bez publika, sfoukla svíčky úplně profesionálně.

Zdraví se u nás ted drží jen na pár drápkách. Theo horečkoval celý den a zvládal pospat pokaždé jen tak 15 min, než ho tělesné nepohodlí zase vzbudilo. Jíst nechce, kojen je víc než novorozenec. Já ho chápu a ráda posloužim, jen se moc neshodneme v názoru na to, že maminka není dudlík a po napití je vhodné se odpojit a dopřát jí trošku svobody v pohybu.

Sári se k němu dnes chovala moc hezky - soucit s nemocným, či překročení magické hranice 3 let? Sama má rýmu jak slizový trám, ale nese to statečně.

Já z toho kojícího kolotoče zapomněla fotit a když už jsem chtěla Sári zachytit na pískovišti při drezůře plastových koníků, neměla jsem ve foťáku kartu...co nadělám.

Zde je modelka před spaním - neboli po pohádce a puse na dobrou noc a před minimálně 6ti výlezama z důvodů neodkladných - "Mám na nose bebínko. Namaž mi ho." "Pipi" - tak se u nás říká čůrání - slovo jsem vzali z francouzštiny a používáme ho s českou gramatikou jako třeba: pipnout si, vypipat atd., další z důvodů  pro opuštění pokojíčku byla bolest na ručičce, pak mi přišla dát pusu...