Naše Samsára

Oslava ptáka měla dnes 60. výročí a tak se na ni připravovalo celé město. Theo se k této příležitosti vyšperkoval fixkou. Dílo není kompletní - vzhledem k síle sevření šminkovací tyčky v ruce s autovýzdobou nebyl zdaleka hotov. Zajímá mě, jakou barvu by použil, kdyby měl modré bodýčko.

Před zavřením ulic pro průchod slavnostního průvodu s alegorickými vozy a hudebními performancemi jsme stihli zajet na burzu v Chevry. To je tak, když se nepotřebné věci z jednoho bytu přesýpají do druhého, kde se za pár dní většinou stanou nepotřebnými též. Ale je to zábavné ... takovou změť šíleností člověk jen tak na jedné hromádce nevidí. Sári si přišla k nové kabelce, klouboučku, šatičkám a pár kastrůlkům na vaření. Sice nemá kuchyňku, ale říkala, že jí ji přinese Ježíšek. Za 14 dní má Sári narozeniny a tak spiklenecky mrkám na Ježíška mrk mrk. Já jsem si na hlavě odnesla děrovaný slamák, který mi zase slušel jen do té doby, než jsem se podívala do zrcadla....zvláštní.

No, vzhledem k tomu, jakou mi dnes Sárinka vystřihla poklonu se ani moc nedivím. Já vám to teda povím. Nastupovala jsem do auta a Sári směrem ke mně použila oposlouchanou hlášku z Barbapapa - "Quel cochon" - ve volném překladu "to je ale prase." Raději nepátrám, zdali věděla, co říká. V můj neprospěch hraje, že vím, že i kdyby nevěděla, tak na náhody a nahodilosti nehraju a to prase bych si teda safra měla vzít k srdci...asi zajdu na bukvice