Naše Samsára

Seriál, kterak jsme do chraněné oblasti s jezerem jeli a na suchu si hrát zamýšleli. Vše jde podle plánu...
Náhodou se namočily šatičky, pak legínky a toto je neudržitelné seznamování s vodou. Naštěstí celkem vyhřátou.
Tílko to schytalo též a plán jsme mohli zmuchlat a hodit do koše. Normálně tam vlítla a cachtala se a nedala se nahnat na břeh.
Meruňka nám posloužila jako návnada, místo ručníku můj šátek coby podložka na zem a zasněný pohled v očích "kdy zase do vody vstoupím." To se vyplnilo brzy, protože se konala druhá runda vodního dovádění.
Theo objevoval okolí, naučil se jíst banán i se šlupkou a neohroženě se vydával na průzkum trávou netrávou. Po cestě k autu náhle ztichl. Kšilt se vám jen nezdá veliký - omylem jsem sáhla po špatné pokrývce hlavy...tato je i tatínkovi.
Odpo jsme se nevyhli velkému kulturnímu zážitku prošpikovanému pouťovým vkusem barev, tvarů, materiálu a hudby.
Kačenky a delfíny lovila už s profesionalitou a bez skrupulí. Za odchyt 10 kusů si vysloužila nafukovací balónek na pálce s gumičkou...
Uklidnit jsem se šli na zahradu a Theo si dnes regulerně hrál na písku. Lozil po něm, nasypal si ho (omylem) do pusy celou hrst i s kamínkama a kusama kůry a v plínce jsem našla materiálu tak na jednu bábovku. Už je to velkej kluk...
Začíná se pouštět!