Jill, mého srdce šampión - den 104.

23:38 Edit This 0 Comments »
U nás se mají zvířata dobře. Sárinka smečce kočkovitých šelem uklohnila masíčko. Nabízela mi k ochutnání, že prý to je kravička a ať si dám. Nedala jsem si a sondovala jsem, jestli ona by masíčko ochutnant chtěla...že třeba babička Pražská (prababička) ho vaří. Sári mě vyvedla z omylu, že néééé, že to je přece jen jako.
Ručka šmátralka se mi belskurychle připletla do záběru a jedním šmahem ukončila krvavou hostinu.
Že si Theo umí otevřít fixku jsme tu už měli. On si jí dokonce dokáže i vydolovat z poliček, které jsem přibušila na zeď s naivní představou, že bezpečně a prakticky uschovají Sárinčiny výtvarné pomůcky. Což o to, vedle rabování koše na odpadky a botníku je to Theova nej zábava a trošku legrace z dosahování na nedosažitelné mu jistě přeju, ale ožužlávání pastelek, fixek a rachtání nůžkama mi už tak skvělé nepřipadá. Asi vytáhnu zase kladívko...
Odpoledne se stala věc veliká. Šli jsme do Šenajetky a on tam byl. My na něj nebyly připraveny. Gill, Sárinčin oblíbenec a jeden z pětice zprávců mateřského centra, ji velmi překvapil. Až tak, že nebyla schopná si kousnout do své milované sušenky s marmeládou, kterou tam pravidelně pojídá. Až tak, že jí rozpaky v Gillově přítomnosti nutily se vrhat na Thea a zuřivě se s ním mazlit, když stál a zalehávat ho,  když lezl. V jednu chvíli se vyhnula setkání pohledů tím, že si zvedla šatičky a s překvapením študovala, že má u okraje růžové kytičky. Měla pod nimi tepláčky, takže faux pas se nekonalo. Bylo to půvabné a na jednu stranu pro mě i trošku bolavé. Viděla jsem, jak neví, tápe, učí se...chovat jako žena, leč ani ne tříletá. Na konci hraní - respektive vyhýbání se příměmu kontaktu se svým oblíbencem a přitom jeho kradmému pozorování Sári zazářila. Sebrala odvahu a před odchodem k Gillovi přišla a do ruky mu vmáčkla kytitčku, kterou utrhla po cestě. Odešla jako dáma. Bez kroucení a znaku studu. Po cestě domů ji ještě pobolívávalo bříško, ale když jsme si promluvily po holčičím a já jí předala své zkušenosti s klukama, bylo po bříškobolu. Není snadné být mladou slečnou se žhavým srdíčkem...jsem zvědavá, kdy se to točí a ona začne kytičky místo rozdávání dostávat.
Theo si Šenajetku užil po svém. První půl hodiny prostál u plastového stolečku, kde pohopsával, dřepoval a halekal a zbytek času študoval autíčka. Byl samostatnou jednotkou a já mu za to děkuju...Má péče a podpora byla potřeba tentokrát jinde.

0 komentářů: