Prostě čtvrtek - den 106.
23:59 Edit This 0 Comments »
Dnes jsme si jen tak obyčejně žili. Dopolední Šenajetka se obešla bez emocionálních výkyvů (Gill neměl službu), zato Theo se prvně zakýval na houpacím koni.
V podvečer nás navštívila Zuzka - naposledy jako svobodná slečna. Sárinka se jí ujala a předhazovala jí jednu zábavu za druhou - nucené obdivování zvířátek, zrovna tak nucené obdivování obsahu nočníku, tanec na ovčí kožešince, možnost jí asistovat při koupání, čištění zubů a také si od Zuzky nechala vyprávět pohádku. Zuzi, přijdeš ještě někdy?
Hojně jsme pobývali na našem exkluzivním balkóně o velikosti hotelové toalety. Z toho vznikl tento rozhovor. Aktérka dospělá zrovna připravovala svačinku a všimla si rychle mizející malé prdelky. "Sárinko, kam jde Theo?" "Na balkon. To je v požádku mami."
Z přehršlě radosti jsem vytáhla známou táborovou pecku "Niagara." Sári se jí během chvilky naučila a decentně pozměnila obsah. "Na břehu Niagary, stojí tulák starý, na svou první lásku Sárinku vzpomíná" a jelikož ještě nikdy neslyšela slovo "hárat" (nějak nemám důvod ho používat), jeden verš na vzdory rytmu prodloužila: "Komu vášeň v srdce hárá-cho-ce-ní," a pokaždé mě opravila, že to zpívám špatně.
Odpoledne jsme byli na zahradě a pořídila jsem asi 10 shodných fotek, kde Theo strká do pusy 10 rozličných kamenů - ono totiž vlbec není jisté, že když je fuj kámen číslo jedna, bude to platit i pro kámen číslo šest.
Na fotce je Sárinka začleněna do tlupy, kam se přichomýtla díky Lunakaie (vykukující hlavička za ní) a ač byla mírně nesvá, dělalo jí to velice dobře.
0 komentářů:
Okomentovat