Pouť stojí a hlučí - den 100.
23:34 Edit This 0 Comments »
"Já chci k Tejovi" rovná se "kde je on, musím být i já" a s tím jde ruku v ruce i "co má ona, potřebuju nutně taky" .. a tak si miláčkové hráli mezi šprdlením a já si SAMA došla na záchod a dokonce i do časopisu v té nejmenší místnosti položeném nakoukla.
Zde je patrná i první prodřená botička Theova. Díra se stále zvětšuje, protože vylézající palec mladého pána fascinuje a tak si do něj osobně kouše. Záplata nebo popelnice, toť otázka.
Takhle odjíždíme z obchodu. O sto padesát éček lehčí a krabička od malin v sobě uchovala pár kousků, které v zápětí skončily tam, kde jejich kamarádky.
Mraky nad Jurou potěšily očka naše. Foto z jedoucího auta a kompaktu, takže co bych chtěla, ale ten vzkaz tam i přesto je...
A tohle vidíme z okna kuchyně. Pouť, jakožto předzvěst "oslav ptáka" ...jako nesmějte se...to se tady už několik dekád slaví a ve francouzštině pták neznamená pták, ale pták...aby bylo jasno. Sárinka se o pouť živě zajímá už několik dní a tak když nám jí při večeři spustili, hojně celou podívanou komentovala - z mých či Danielvých zad, kde jsme ji museli mít nalípnutou, aby viděla.
"To je děs běs. Mami, proč je to děs běs?" pak pokračování: "Já chci, aby to bylo v Bechyni." Zajímalo mě proč. "Mi to tady nevyhovuje. Slyším to úplně do oušek." a pak přemýšlela, jak na pouť půjde ve sluchátlách a Theo v kukle, aby ten rachot tolik neslyšeli.
Je tam jedna atrakce, která na nás obřas problikává zpoza stromu - obrovské kolo, které je vystřelováno do výšin. Motá se mi hlava jen z toho pohledu a tak jsem to okomentovala slovy "to je brutus." Sári má slova poopravila. "To není brutus, ale dinosaurus. Faktis je to úplně dinosaurus." Takže až se tahle hláška chytí v moderní mluvě, budete vědět, že když je něco dinosaurus, je to proste brutus.
Už třetí večer musím vyprávět pohádku o rodince velbloudů, která šla na pouť. Slyšeli tam smích čarodejnic ze strašidelného domu - toho se Sárinka loni bála - a jsem žádaná, abych předváděla ten děsivej smích. Ležím vedle ní v její postýlce, dělám čarodějnici a sotva vypustím první dávku smíchu, Sári mě obejme (přiškrtí) a říká "mami klid." Uklidním se, přestanu a v zápětí mě poťouchá a přeje si, abych jí předvedla, jak se ty čarodejnice smějou. "Mami klid,"si vysloužím znovu a tak pořád dokola.
Zde je patrná i první prodřená botička Theova. Díra se stále zvětšuje, protože vylézající palec mladého pána fascinuje a tak si do něj osobně kouše. Záplata nebo popelnice, toť otázka.
"To je děs běs. Mami, proč je to děs běs?" pak pokračování: "Já chci, aby to bylo v Bechyni." Zajímalo mě proč. "Mi to tady nevyhovuje. Slyším to úplně do oušek." a pak přemýšlela, jak na pouť půjde ve sluchátlách a Theo v kukle, aby ten rachot tolik neslyšeli.
Je tam jedna atrakce, která na nás obřas problikává zpoza stromu - obrovské kolo, které je vystřelováno do výšin. Motá se mi hlava jen z toho pohledu a tak jsem to okomentovala slovy "to je brutus." Sári má slova poopravila. "To není brutus, ale dinosaurus. Faktis je to úplně dinosaurus." Takže až se tahle hláška chytí v moderní mluvě, budete vědět, že když je něco dinosaurus, je to proste brutus.
Už třetí večer musím vyprávět pohádku o rodince velbloudů, která šla na pouť. Slyšeli tam smích čarodejnic ze strašidelného domu - toho se Sárinka loni bála - a jsem žádaná, abych předváděla ten děsivej smích. Ležím vedle ní v její postýlce, dělám čarodějnici a sotva vypustím první dávku smíchu, Sári mě obejme (přiškrtí) a říká "mami klid." Uklidním se, přestanu a v zápětí mě poťouchá a přeje si, abych jí předvedla, jak se ty čarodejnice smějou. "Mami klid,"si vysloužím znovu a tak pořád dokola.
0 komentářů:
Okomentovat