Naše Samsára

Dnes byl v Saint Genis velký den. Sárinka šla poprvé do školky na zkušenou. Na 20 minut se šla začlenit do jedné třídy. Naštěstí tam pod lavičkou objevila celou hromádku plastových zvířátek a ta jí dostatečně namotivovala, uspokojila a zároveň i přivodila první školkovou interakci - chlapeček jí prý sebral rodinku prasátek.

Závěr je, že se jí tam bude prý líbit a bude chodit ráda. Uvidíme v září.

Před obědem se u nás stavila Jana Zelená (Zelená není, ani se tak nejmenuje, ale my jí tak říkáme pro její nadšení přírodou) a se Sárinkou si dali modelovací půlhodinku. Jen Sári demolovala koťátka s vyšší frekvencí, než Jana dokázala chov obnovovat. Příště by to chtělo kočičí výrobní linku. Do té by se rád zapojil i průzkumník a testovatel Theo, který se pokoušel zaplnit žaludek červenou modelínou, což považuji před obědem za nepřípustné!

K obědu se mi podařilo uvařit hlívový guláš bez hlívy, která zkončila pro svoji plísňovou dekoraci v koši. Chudák hlíva. Nakonec si strávníci i přes nepřízeň houbového Boha pochutnali. Theo vlastnoručně a zcela kontaktně. Odmítl krmení lžičkou, protože to je pro prťata a přistoupil až na kladení kusů brambůrek a těstovin na stůl, odkud se je snažil doklouzat do pusy. Poznatek dne - brambory jsou nejen chutná zelenina, ale i dobrá podlahová směs, která jedním pohybem zalepí spáry na bambusovém koberci.