Zubr je šelma psovitá - den 297.
23:25 Edit This 0 Comments »
Sárince bylo zase o fous lépe a i počasí se vyhouplo nad nulu, tak jsme jeli pozdravit zvířátka. Viděli jsme zubry, medvěda, jaky, ovce, kozy, lvíčata...na všechny Theo nadšeně a zapáleně štěkal. Prostě jsou Haf a hotovo.
Krvák dne: Sári si ve vaně mohutným kopnutím odlepila kus nehtu z palečku u nohy. Nebudu to víc popisovat, ale bolelo bolelo. Homeopatika na krizové, krvacivé stavy ji hodne rychle uklidnily a hodinku po akci už chodila a ani nekulhala. Snad nehtík přiroste. Mohl by...si říkám. Opravdu by mohl. Měl by! Safra, přiřosť, nehte! (prosim prosim)
Pro odlehčení. "Maminko, namasíruješ mě? Mám to tady zablokovaný. Ale né ťapkami. To bys mě rozťapala na cimpr campr." Ťapkami si totiž nechávám opečovávat svoje záda. Je vidět, že Sári už má ponětí o fyzice. Těleso přibližně přesně nekonečné hmotnosti stojící na tělese patnáctikilovém vytváří hmotu cimpr-camprovou.
Theo se mi včera s babiččinou nápovědou prvně omluvil. Migl mě do obličeje šipkou se suchým zipem na trefování terče. Můj ciferník na to zareagoval podrážděním. Nejdřív mi řekl "potim" (i já jsem byla trošku přizpocená) a pak "pomiň." Pominula jsem okamžitě.
0 komentářů:
Okomentovat