Naše Samsára

Venku je stále bílo a já jsme si v té studené polevě dnes pěkně zakřupala. Dopoledne jsme se Sári měly dámskou vyjížďku za paní doktorkou na poslech. Byla to cesta dobrodružná a docela i zábavná. Pozorovaly jsme zasněžená auta a já jsem velebila své protiskluzové návleky na boty. Se Sárinkou na zádech jsem si to štrádovala, jako by se nechumelilo a jako by místo chodníku nebyla ledovka.

Cestou zpátky začalo pěkně sněžit a naštěstí měl náš poslední, přeshraniční autobus jen desetiminutové zpoždění.

Zato ten, na kterého jsem čekala odpoledne, nejel a nejel. Chtěla jsem dojet do Valtoráčka vyměnit dětem nové čepice, které by dobře seděly na rozměr jejich hlaviček tak před rokem...Byla jsem moudrá a dala jsem si čekací limit. 45 min uběhlo, napadalo na mě něco mezi pár deky a jedním kilem bílého poprašku a já jsem se vydala alespoň do místní pekárny pro kroasánovou útěchu. Když jsem šla za 25 min zpátky, moji bývalí spolučekatelé byli stále na svém místě.

Zde se mi podařilo zachytit Sárinku v jejím protižraločím obleku. Nejprve ho vydávala za prodejnu párků a poté ho využila tímto praktickým způsobem. Jeden nikdy neví, odkud by se nám tu mohl nějaký žralok vykulit. Byla jsem vyzvána, ať si ochraný oblek také navléknu na své tělo. Udělala jsem to....jen v mém podání to nebylo ani trošku vtipné. Nafukovací pás cudnosti prostě nic moc...

Theo měl také svůj balónek a hrdě s ním chodil po bytě. Říkal, že to je "metsssssssss" (meč). Je to pokojný bojovník. Odmítal mečem šermovat a Sárince jasně dával najevo, že on ho používá jen s mírovým úmyslem shazování obrazů, a ať ho nechá na pokoji.