Naše Samsára

Nechtělo se mi psát. Tak alespoň pár postřehů z dní minulých. Měli jsme se primově. Na horním obrázku Sári s Adámkem mastí prstový basketbal. Místo do koše malé míčky oblétávaly babičku a ta seděla s klidem pockerového hráče a ani okem nemrkla.

 Na Štědrý den se poměla i zvířátka v lesoparku. Sárinka jim navlíkla mrkvičku s jablíčkem na šňůrku. A jako bonus dostala prošlé křupky - k nelibosti mladého pána, který skandoval "ham ham papat."

 Odpolední pohoštění před hostinou večerní nalákalo dva testovače chuti a konzistence. Theo si sám vylezl na křeslo, sám se obsloužil a dokonce si i vlastnoručně pokecal sváteční košili.

Malovali jsme perníčky. Měla to být zábava pro Sári, ale zvládla poťupkovat dva kousky a frnk za jinou zábavou. Její posněžený stromeček naleznete uprostřed plechu. Pak je na levé části plechu pár mých neumělých pokusů o vánoční klasiku (včetně hambaté andělky pro potěchu oka mužova) a zbytek je Danielova postmoderna, místy prehistorické jeskynní umění a místy zakódované poselství z vesmíru. Mě vždycky jeho perníčky ohromí - nebojí se jít za tradici, nebojí se z prasete udělat nosorožce, malovat na spodní stranu, nehledá symetrii, nehledá okoukané tvary...je svůj. A já ho žeru..zrovna tak, jak perníčky. Žádné jiné cukroví nemusím, ale tohle....ňam.

Dnes, 25. prosince, jsme si udělali výlet na jedno místo v Praze. Stojí tam pár zdí, kolem zřejmě roste tráva a v ní stromy, co vybízejí k pověšení houpací sítě...a...koukali jsme, nasávali a teď budeme přemýšlet, analyzovat, konzultovat a zase přemýšlet. Sári má jasno. Anděl jí to místo odkýval...

 Zpět k Ježíškovi. Byl to moc krásný den. Děti byly okouzlující. Sárinka se ujala roznášení dárků (nadsvětelnou rychlostí) a moc se mi líbilo, že nehledala pro sebe, netoužila kumulovat další a další...radovala se i s ostatními. Ježíšek splnil závazek a přinesl koloběžku a taky houpajdu z padákoviny. Je parádní. Ještě štěstí, že máme v záloze i dospěláckou, protože jinak bych fakt záviděla.