Naši králíčci - den 295.
23:55 Edit This 0 Comments »
"Sárinko, teď je čas na spinkání."
"Nééé, já nechci."
"Máš unavená očíčka. Tělíčko si potřebuje odpočinout."
"Ale to neni fér."
"A proč to neni fér?"
"To se neptej, proč to neni fér." ...a neusnula. Ač by bývala byla opravdu potřebovala nechat svět na chvilku bez její kontroly.
"Nééé, já nechci."
"Máš unavená očíčka. Tělíčko si potřebuje odpočinout."
"Ale to neni fér."
"A proč to neni fér?"
"To se neptej, proč to neni fér." ...a neusnula. Ač by bývala byla opravdu potřebovala nechat svět na chvilku bez její kontroly.
Pokašlává a to ve mně aktivuje stav ohrožení. Zápaly plic a bronchitidy minulých měsíců (co měsíců, dní!) mi daly nemilou průpravu. Bojuju se svým strachem a doluju ze sebe důvěru, že tentokrát, tentokrát těch pár virů či bakterií ustojíme.
Je pravda, že průběhy minulých nemocí byly rychlé a Sári krizi hodnou lékařské intervence vygradovávala poměrně skokově. Teď je to jinak....snad...
K fotce:
"Sárinko, jakej chceš župánek. Modrej, nebo zelenej?"
Sári: "Modrej."
"Theo, a ty chceš tedy ten zelenej?"
Theo rozhodně "Joooo."
On je neuvěřitelnej s tím, jak mluví. On už zopakuje naprosto všechno (u vybraných slov pouze poslední slabiku, ale většinu slov i srozumitelně vysloví). Je to radost, si s ním povádat. A ještě větší radost poslouchat Sárinko-Theonkové dialogy.
0 komentářů:
Okomentovat