Hudba nehraje - den 231.

23:12 Edit This 0 Comments »
Měla jsem v úmyslu nahrát exkluzivní taneční video s jedním přídřepákem a jednou breakdancerkou, ale technika mě nechala na holičkách. Omlouvám se, že jsem vám neukázala ovečky, ale seděla jsem zapadlá do kuličkového vaku a tak by mé vstávání video natáhlo jistě o půlminutu. Deti pořádně zapařily až bez přítomnosti všetečné kamery a Theo přidal i oblíbenou rotaci trupem a mrskání ručkou.
 
Novinka dne. 2x mě intuice zavedla za Sári do pokojíčku (pokaždé, když jsem uspávala Thea) a 2x jsem ji našla trůnící na poličce. Posílala mě pryč a když jsem jí vysvětlovala, že to není vhodné místo na sezení, mluvila na mě nesrozumitelným jazykem s vymyšlenýma slovama z nichž jsem intuitivně odvodila vzkaz "Mámo nepruď, zavři za sebou a nech mě být."
Pak nás čekala hra na miminko. Dudlala, mluvila jednoslabičně a ukazovala prstíkem na vše, po čem toužila. Dokonce i k popelnicím se mnou šla s touto modrou ozdobou. V příšeří sklepa jsme byly obě překvapené, že jí dudlík svítil. To abychom ho ve tmě snadno našly! Nemusely jsme hledat, pusu neopustil.
Já jsem v sobě probudila blafujícího hráče a přistoupila jsem na její pravidla. Když miminko, tak miminko. Na plotně klokotal Sárinčin milovaný lilek plněný rýží a já jsem jí ukázala pochoutku, kterou jsem se jí jako miminku chystala přihřát - přesnídávku z mixované brokolice a rýže vhodnou pro kojence od půl roku. No hnus na první pohled. Kňučela...bez slov a stále si držela mimi styl. S hýkáním ukazovala rukou na kastrol s lilkem...a já si mlela svou, že miminko musí mít vhodnou stravu, na kašičku, aby se nedávilo a že lilek budeme muset s Theem sníst sami. Nevydržela a s "Ale mami" se odšourala do své stoličky a už byla zase tříletá. Celkem úleva, řeknu vám. Přesnídávku si ale pro jistotu ještě schovám.
Odpo jsme se stavili v Pamplmusu (píšu to foneticky, ale to vám snad neva). Občerstvili jsme se a pak s sebou koupili čokoládovej koláč pro návštěvu.
Měli jsme domluvenou Zuzku s Pedrem, kterým jsme předali opožděný svatební dar. Sári měla radost a pojala jejich návštěvu jako prezentaci sebe sama v té nejdivočejší rovině. Mrskalal věcma, klátila Theem a snažila se být za každou cenu vidět a slyšet. Měly jsme diskrétní rozhovor v pokojíčku o tom, že je úžasná a zajímavá tak jak je..i bez divočení. Na chvíli se zklidnila, ale jak zmerčila Thea, už byla zase v ráži.
Bylo to náročné pro všechny. Zuzka s Pedrem se občas chápavě usmáli a já s Danim zase omluvně. Sári se smála čertovsky a Theo se smál, když se sestřičce vymanil ze sevření.
Mám chuť návštěvy utnout na následujících půl roku...stírám pot z čela a jdu spát. Spát? Co to je? Že vás to všechny tak baví...

P.S. Kdyby jste chtěli něco od Sárinky opravit, nestyďte se a napište. Určitě se domluvíme.

První strašné strašidlo - den 230.

22:10 Edit This 0 Comments »
A jmenuje se Esdr. A je tak strašidelnej, že při vyslovení jeho jména se vám může zašmodrchat jazyk.
Slíbila jsem svoji kebulku v klobouku. Připadám si jak víla v důchodu. Ale hřeje mimořádně. Nerada bych si nechala nachladit myšlenky. Teď je mám totiž krásně vroucí a ta moje rodinka šestinohá mě naplňuje takovou tichou radostí (když tedy zrovna neprožívám jiné intenzivní chvíle - jako třeba hlasitý vztek :)
Theo si zrovinka čistí zuby klíčema...
Fotka mázlá, ale to mně nepoloží. Tohle je totiž podzimní pohoda. Jen Džok má na čumáku náplast, protože ho prý kousla nějaká kočka. Však už se mu to zahojilo, takže všechno je OK.
Jo a pozor. Za noc na dnešek Theovi fakt děkuju. Jo jo jo a nemyslim to ironicky. Od jedné do devíti se vzbudil jen 3x. Pro někoho horor, pro mně balada. Jak relativní je každé hodnocení. Považuji tuto noc za bránu k celonočnímu a nerušenému spaní. Za co ji považuje Theo se ještě uvidí.

Matlamos patlamos - den 229.

23:21 Edit This 0 Comments »
Já jsem dneska poprvé zkusila nahrát video na foťák. Je zrnité a při komprimaci se mi nějak předělal formát a tak Theo tam vypada jaksi protáhleji, ale na první pokus to je prima! Doplnění: květákovo-bramborovo-rýžovo-obilno-čočkovou "polívku" (nebo spíš super hustej eintopf - hustej chutí i konzistencí) ve svém sedátku odmítal. To až když si talířek ze stolu "podal" sám, pustil se do konzumace. Chvíli jsem o něm nevěděla. Pak jsem ho zmerčila a zase jsem se diskrétně vzdálila do jiné místnosti. Byl tak zabrán...a já ho neměla srdce od své kreativně-futrovací činnosti odtrhnout. Nakonec mu lžička zajela pod skříňku a tak patlací akce stejně zkončila frustrovaným mručením.
Pumpa potřebuje opravit. Neteče z ní voda. Ani, když se jí kouká naproti.
"Sári, není ti zima?"
"Ne, já mám pšece teplý srdce."
"
Andělé pro nás mají dobré zprávy. Koukněte se. Je to krása....
Theo dnes Sárince nosil Ňuňufa i Džoka, pak jí česal a Sári měla radost, že "už se z něj stává kamarád." Ona mu taky nosí Ňuňufa i Čičinu. V tomto mezi nimi panuje jedno velke souznění. Z vlastní zkušenosti chápou, jaké to je být bez mazlíka.

Edit: fotky z nedělního semináře. Péťo, díky nejen za ně.


Další oslavenec - den 228.

23:34 Edit This 0 Comments »
Sári hned po ránu odtajnila, že její plyšový pes Džok má dneska narozeniny. Čtvrté. Nemohu to ověřit - v Ikee jsme rodný list nedostali - tak jí věřím. Upekly jsme mu koláč, zazpívali narozeninovou píseň a pak jsme mu ho taky snědli. Džok se tvářil netečně a Sári ho musela pracně budit, aby alespoň na sfoukávání svíček přišel.
Fotka vznikla až odpoledne, kdy měla narozeniny prý i Theova Čičina a tak jsme jí zazpívali též a dostala už jen vzorek špaldové pochoutky.
Dani spekuluje, kdo bude mít narozeniny zítra. Dětem, zdá se, se tato hra zalíbila. Theo chce zhasínat oheň holou rukou a Sári zase ráda sfoukává a porcuje: "Já jsem na žízání úplně výborník" a nandavá nám každému porci koláče s netradičním půdorysem - co kousek, to originál. 
Posléze jí svíčky inspirovaly pro výběr povolání: "Já budu hasit malý oheň. Budu taky požárníkem a budu mít farmu." Ta farma jí drží pořád. Plánuje, jak tam bude mít s manželem zvířata, jak jí tam budu já jezdit pracovat (to se mám - práce v důchodu se bude hodit) a jak bude ve svém Lexusu vozit prase, ovečku a krávu. Tak to chci vidět!
Náš pan klíčník, který se rozčiloval, že jsem ho nenechala odemykat kanál a zastrkávat klíče do větracích otvorů v garážích. Na protest pak ujedl Sárince z kyblíčku pár kříd a vřískal a vřískal. Až po nervy drásající chvíli jsem přišla na to, že měl hlad. S první lžičkou těstovin vřískání vypnul a otevíral pusinku co sekundu.
 Pohoda na záchodě. Sári studuje rozhovor s Janou Bobošíkovou a Theo manuál pro manžely.

Maminka jde do práce - den 227.

0:24 Edit This 1 Comment »
Nedělní dopoledne klasicky patří návštěvě trhu v Thoiry. Měli jsme namířeno jen pro chleba, jablka a pár Vietnamských čerstvých specialit. To vše jsme pokoupili a ještě navrch....hmmmm, jeden ulitlej klobouk pro mě a druhej na objednavku pro Sári. Šije je jedna umělkyně a má geniální nápady. Já si při nekonečném zkoušení jejích dílek připadám jak víla z pohádky. S každým dalším kloboukem ve mně uzrává potřeba jeden kus vlastnit. Usmívám se na sebe do zrcadla a když mi na hlavu padne TEN jeden, pro mě dělanej, nemám volby. Odcházím s barevným polar fleecem na hlavě...a až doma zjišťuju, že vypadám jak víla z pohádky a najednou si nejsem jistá, jestli tuto image unesu. Ale jóó, dodávám si sebevědomí. Někdy se v něm třeba odhodlám i vyfotit.
A co je pro mně nejcennější, že jsem si na něj dnes vydělala! No opravdu...po roce a půl jsem se posadila před skupinku ženskejch a povídala, co mě děti naučily. Bylo to moc prima. Hostitelka Péťa pojala přednášku jako degustační setkání a tak jsme se měly...
Na závěr jsem dokonce dostala 3 růžičky. No milé to bylo.
Doma zatím Daniel poprvé testoval jaké to je, mít na starosti naše dva pokládky. Odcházela jsem, když Theo právě po zemi rozmašíroval jarní závitek, rozlil Sárinčino pití na koberec a sebe a obě děti byly hladové a unavené, což bývá třaskavá kombinace. Zabouchla jsem za sebou dveře s důvěrou, že to zvládnou.
Po semináři jsem přišla do prázdného bytu. Bylo tu pěkné kreativní prostředí s překvapením na každém rohu a moje 3 částice se pohybovaly na hřišti. Tahle jsem je odlapila. Prostě pohoda. Sári na mně dokonce zkoušela, jestli teď budu chodit do práce já, že by si nechávala tatínka doma.
Mužu tedy zvolat. Den 10 10 10 máme úspěšně za sebou a všichni z nás jsme si dnes prožili nějakou cennou novou zkušenost.

Oslava na druhou - den 226.

0:14 Edit This 0 Comments »
Dnes bylo Sáry a protože Sarah náš kalendář nezná, slavili jsme. Oslavenkyně dostala kyblík plný kříd a oběd v oblibené kavárně Chez Paul k tomu.
My jsme se s Danim taky poměli.... tohle je proste Francie...atmosfěra, vůně, doléhající melodie toho nádherného jazyka a slast na jazyku vlastním...
Paul je už i v Praze. Nevím, jestli budu ochotná za tyhle dobroty platit v korunách. Bude se to zdát tak nějak moc a "takovej salát s bramborákem a kozím sýrem si doma přece udělám taky." Ale není to pravda...doma nechutná tak, jako u Paula. A taky doma by se Sárince nepodařilo ulovit nevšední zážitek, kterým se hnedle chlubila. "Tati, já jsem normálně čůrala do pisováru." Kdybych dnes plnila přání svátko-slavců, bývala bych tam načůrala i já.
Odpoledne patřilo oslavě Eminčiných 3. narozenin. Sárinka se nechala namalovat jako tygřík. Asi to vnímá jako příhodné dokreslení svího charakteru pro takovou příležitost. Už na svých narozeninách byla takto pomalovaná a tradice se musí dodržovat. Tátu by ráda viděla jít za strašidlo a mě za šaška. Že by alegorie toho, jak nás vnímá? :)
Dopoledne vymýšlela, že půjde sama za strašidlo a jala se lepidlem na papír nalepovat jednotlivé vrstvy papírových kapesníčků na svůj obličej. Mně přišlo dost strašidelné už to, takže vizi naplnila, leč v hodinu H  ji nedotáhla do konce. Jak jsem byla ráda, když si po spinkání na lepidlo a kapesníčky nevzpomněla.
Oslava se vyvedla, děti si to užily. Theo si za nejlepší hračku zvolil telefon, kterým obouchával topení (doufám, že stále funguje - jak telefon, tak topení) a něco důležitého do něj vykládal a Sári zase nechtěla domů a kňučela tuto mantru při jízdě autem i před domem. Tahle písnička se vám tak hezky poslouchá..






Modrý pátek - den 225.

22:06 Edit This 0 Comments »
Dnešek byl ospalý den. Danimu se Sárinka ráno nepodařila probudit a tak si vychrňovala až do 9. Theo si taky přispal a já s ním. Nad ránem mě honil bláznivej sen, tak si ho budu muset ještě pochroustat.
Na fotce Sári baští svoji oblíbenou galette (jinou, než tu plněnou rýží, co jsme povečeřeli včera). Tato se jmenuje Suedois a Sári by byla schopná spucnout 2 dávky. Zato já ne, protože na mě zbývá vnitřní placka se sýrem a rajčatem a je to na mně nějak moc vydatné. Sári totiž jí jen vrchní placky se salátem.
Dnes v noci u nás proběhne zajímavý pokus. S Danim si prohodíme postele a tím i děti. S notorickým probouzečem bude mít tu čest Daniel a s převalovačkou a z postele skoulečkou já.
Sári nespala po obědě a tak rychle usla večer. Před chvilinkou jsem ji byla utěšit, protože plakala a zdál se jí zlý sen. Nemohla se z něj probrat a pak říkala, že se jí spletly očíčka. Uvědomovala si, že je u mě, i když mě nemohla vidět. No, tak snad už jsou všechny přízraky prosvícené a rozpuštěné a noc proběhne v klidu.
Objev dne: je to prima pocit, když mi vlastní syn za vykonání potřeby do záchodu a spláchnutí upřímně zatleská. Prý tak tleská i tátovi. Jsme holt nadaná rodina na vykonávání toaletních potřeb.
Novější příspěvky
Starší příspěvky