Vrchol dne - den 255.

23:49 Edit This 0 Comments »
Blevajzovatý počasí nás odsoudilo k povalování a domácímu zevlování. Až při smrákání jsem si vyšli do pekárny, kde jsme ulovili poslední ze dvou baget. My jsme bagetu původně nechtěli, ale paní prodavačka nás skoro uraženě opravila, že to není žádná bageta, ale ručně dělaný chleba, který jen jak bageta vypadá, ale zato je o dost dražší. Doma jsme zjistili, že i jako bageta chutná...
Vrchol dne byla večeře v pizzošce s Iloňákovýma. Sári se už od rána ptala, kdy už tam teda půjdem. Najedli jsme se a s pěti dětma to bylo "barvité," jak to shrnula Ilona. Tady máme naše zlatíčka dohromady.
Theo zvládl rozmazat pomodoro omáčku po celé sedačce a pak s Jonášem hráli hru, který nás svými snahami o shození skleniček, talířů a dochucovadel víc vycuká. Nakonec to byla jen remíza.
Mám teď v hlavě pár nápadů, jak dětem připravit pár nevšedních zážitků...snad, abychom si to tu takhle v bandě stihli trošku užít než odjedeme...takovýhle parťáci byli totiž to, co nám tu zoufale chybělo.

Drakiáda - den 254.

23:37 Edit This 0 Comments »
Sárinka v noci vytvořila pro tatínka blinkací párty a tak jsme přehodnotili plány. Oficiální česko-slovenskou drakiádu jsme škrtli ze seznamu. Jako vzpomínka na ní jsou dvě dlouhé předlouhé dřevěné tyčky, které mám  v ložnici přes skřín až na garnýž....jak si Daniel představoval, že to bude létat je pro mně záhadou. Ale on je tu ten fyzik že.
Dopoledne jsme pozorovali předpokládanou nemocínku, které již nic nebylo a stále kňourala, že hce vidět Iloniny holky...
...a tak...jsme si s nimi udělali soukromou drakiádu na kopci u Vesancy. Vítr náš nápad podpořil a draci létali až do oblak. Jeden, pod vedením Rebeky, málem srazil okolo prolétávající boeing.
S naším akrobatickým divochem jsme museli holkám pomáhat...a občas je i uzemňovat. Předpokládám, že by daleko nedoletěly a zasekly se na okolních stromech, ale jak bychom je pak sundávali že.

 Jonáš si dneska střihl nosítkovou premiéru a za mocného ládování sušenkami to zvládl suprově.
Je tam...tak vysoko, že jeho přitahování zpátky na zem Tizianě trvalo až do setmění.
Po cestě domů nám Sárinka i přes velkou snahu usla. Doma se z mého náručí svalila na zem hned za dveřmi a ještě se nechala přeníst do postýlky. Pak z ní ta obrovská únava najednou spadla a měli jsme o zábavu postaráno.
Při cestě na místo drakování jsme se doslechli, že bude mít "půjčovnu rybníků v kleci" - tož to bude asi nějaká nadčasová novinka. Pak taky půjčovnu hafíků, které si ti lidé nechají napořád. Dani argumentoval, že to teda asi spíš bude prodejna, ale necháme se překvapit.

Smečka - den 253.

0:52 Edit This 0 Comments »
Daniel řekl u snídaně Theovi pytlíku. Sárinka se ho zastala. "Theo není pytlík, protože není zavírací a otvírací," což je naprosto pádnej argument. Theo navíc není ani igelitovej a ani nešustí. Spíš hučí, dalo by se říct.
Po ránu jsem s ním měla docela pěkný dialog. Na 15 měsíců jsem si toho pověděli až až. Bylo to přibližně takto:
Theo: "Máma"
Já: "Copak?"
Theo: "Niccc."
A bylo po rozhovoru.
Dnes se nám na zahradě seskupilo dětí dokonce šest. Moji dva průzkumníci, Erik a Ilonina parta. Byla to legrace. Děti se válely po zemi, po sobě a do toho se nám zamotal ještě Superman, ale to je na delší vyprávění. Sárinka je ze smečky nadšená...tohle nám tu celé ty 3 roky chybělo a když jsme si je našli, tak je konec. Lepší někdy, než nikdy, já vím.
Páteční obligátní nákupv Satoriz, který mě jako vždy překvapil svítící cifrou na displeji kasy. Pravda, nakoupili jsme potraviny kvalitní. Např. jednu litrovou lahev panenského olivového oleje, který Sári šacovala na "čůrání od koníka." Navedla ji na to etiketa s rurální idylou. Škoda, že jsem se nezeptala, na co si myslí, že bychom koňskou močůvku používali.
Po cestě z obchodu domů nás Sári drtila, že má žízeň a vědomí, že v kufru máme její oblíbenou citronádu jí celkem vytáčelo. Měla jsem výchovný proslov...co je třeba a Sárinka mě nenechala domluvit, protože nám potřebovala sdělit, že "no a teď je třeba, abych měla na jazýčku něco mokrýho." Dočkala se.
Při koupání Sárinka udělala vokální koláž z našich dvou populárních povzdechů - Krindy Pindy a Ježiši Kriste. Vyšlo z toho "Kristy Pindy" a pak nám ještě vysvětlila, že tím volá KristuPindu. Nepřišel...ani mě to nemrzelo. Na závěr dne udělala Theovi na zádech pěnou "kosmoniku" (zřejmě moderní verze zastaralé kosmetiky) a den byl naplněn. Díky za něj!

Ukončení docházky - den 252.

23:29 Edit This 0 Comments »
Ráno na osmou jsem měla domluvenou schůzku ve školce. Šla jsem oficiálně ukončit Sárinčinu účast. Dostala jsem potvrzení, promluvila si s třídní učitelkou, která poslala Sárince obejmutí - to mi připadalo moc milé. A taky jsem získala její cedulky se jménem a kouzelný sešit, kam jí Dominique nalepovala výtvory. A co víc. Dávala jí tam i podklady na kreslení v době, kdy Sári ve školce chyběla. A jak jsem to přinesla domů, Sári se domáhala dotvoření....
Theo to pojal po svém.
Sárinka se ze svých obrázků moc radovala a vyšvihávala jednu aktivitu za druhou. "Maminko, pojď mi to přečíst, já to chci udělat." Ptala jsem se jí, jestli jí není líto, že do školky nechodí, když se tam dělaj tak zajímavý věci. Prý není...ale papíry s nápadama by klidně brala. Před spaním už měla hotovo. Ještě v postýlce doťupkovala na poslední úlohu lístečky podle návodu - udělala to sama a byla náležitě pyšná.
Odpo jsme na zahradě hledali ztracené věci. Ilonina rodinka šla zase kolem (jsme na trase do školky a školy) a nakonec jsme zkončili u nich na zahradě. Sárinka nechtěla domů a Theo zase nechtěl pustit sekačku. Po cestě na mně zkoušela, že jí bolej nožičky. Když jsem jí argumentovala, že za holkama by klidně zpátky chtěla a na zahradě by lítala, tak mě utla: "Ale u nich mě nebolej." Zřejmě tam mají nějakou pozitivní zónu.
Večer se nesl v duchu vodovek. Sári vyšvihla celou knihu omalovánek...baví jí to! Ježíšek se snad koukal oknem.

Nebe neblinkalo - den 251.

21:57 Edit This 0 Comments »
Byl krásný den. I přesto, že Sári pronášela nevlídné prognózy. "Nemůžeme ven, protože nebe se chce vyblinkat. Kapáním se vyblinkává." Nic z toho se díky Bohu nekonalo. Blink z nebe na klobouku nepatří mezi moje oblíbené prožitky.
Zašli jsme na další ovocný salát do Pamplmusu. Když mi ho paní majitelka podávala do ruky, děti se na mně přilepily a já jsem si připadala jak kosice v hnízdě. Dvě otevřené tlamičky, tam menší skandující "ham ham" a já měla jen jednu žížalu - lžičku.
Odpo jsem měli sraz u nás na zahradě s Iloninou rodinkou. Je nám s nima primově. Sári byla obdarována gumičkou ve tvaru klobouku (která se Rebece nelíbí, jak vysvětlovala důvod kdaru) a vzápětí ji zase ztratila...Stromy se radovaly z hojnosti dětských prdelek na svých mohutných pažích a Tiziana nás vyznamenala touhou u nás spát.
Šli jsme naše kamarády kousek vyprovodit a přitom obdivovali první vlaštovku Vánočního šílenství. Kruhový objezd se nám zahalil do žárovek a tak nám z něj teď "náhodou" žehná...no schválně, koho tam vidíte.

Děvenka - den 250.

22:28 Edit This 0 Comments »
Sárinka na Thea: "Budu ti říkat děvěnko."
Já: "A proč?"
Sári: "Protože se diví."
I tak se dá vysvětlit slovo děvěnka, které má Sári naposlouchané z Dětí z Bullerbinu.
Tak tady je naše děvenka jako dědeček hříbeček na otáčecím talíři. Momentálně se  mi spíš než jako děvěnka profiluje jako bufeťák. Odpadkový koš ho magneticky přitahuje. Včera z něj vyndal a ojídal šlupky z avokáda, dnes zkoumal skořápky od vajíčka a pyšně mi přinesl ukázat prima úlovek - patičku tvrdého chleba. Taktéž z onoho místa a dokonce ji i nakousal. To když mu dám chleba, který neprojde odpaďákem, rovnou mi řekne "nech-ci" a je to. A to každé takové akci vysvětlím, na co se koš používá a že je ble. On zopakuje "ble" a hrne se na něj znovu. Asi ho přesunu někam blíže ke stropu. (ale né Thea, koš přece)
Že Theo ví, jak vyhazování funguje, je zřejmé. Jakmile najde něco prázdného, třeba hrníček, lahvičku či mističku, oznámí, že "néni nicccss" a jde to vyhodit do koše. To bychom s tou naší ekologií daleko nedošli...leda používat místo talířů a misek banánové listy, jako v Malajsii.
Přes Juru se dnes opět převalovala mraková peřina. To bílé tudíž není sníh.
Konečně se mi podařilo uloupit nahrávku trošku odvázané Sárinky. Zvolila si docela náročnou disciplínu tanec s pomůckami v obou rukách. Zato Theo byl jejím rejděním konsternován a péroval jen decentně. Na konci mě dojímá, jak Theo Sári poslouchá. Neptá se, nezpochybňuje, udělá co ona vymyslí.
Fyzikální objev dne. Sári před obědem asi půl hodinky koupala ve dřezu zvířátka. Přelívala vodu, cákala a vylívala...a když jsem jí připustila do bazénku novou, teplejší, aby neměla studené ruce, zjistila, že "Ta studená se vsákla do tý teplý a už je taky teplá." I tak se to dá říct, že tatínku?

Nalezenec - den 249.

21:38 Edit This 0 Comments »
Dnes nám začalo šestinedělí. Šest krát sedm dní a letíme do Čech...nafurt. Teda, alespoň si to myslíme a fakt, že razítko, které má naše stěhování a českou budoucnost přiklepnout ještě na papír nedopadlo, nás znervózňuje jen trošku.
Já jsem dnes završila zlaté pravidlo "když se něco stane dvakrát, stane se to i potřetí" - potřetí jsem šla na poštu poslat balík do němec a ...on byl dnes svátek a pošta nás přivítala shrnutou roletou...Zítra mám další pokus. Jestli to nevyjde, balík zůstane doma, protože to už by bylo spiknutí.
Na oběd k nám přijela Péťa a zase to bylo fajn. Po siestě, která v Sárinčině podání trvala asi 32 minut a v Theově tak o 6 minut déle jsme šli na podzimní sluníčko.
Narazili jsme na tohoto krasavce. Zřejmě se zatoulal z noční párty - rozvrkočen a bez jedné boty. Sárinka ho chtěla adoptovat. To jsem zažehnala a doufám, že jeho panička vyhlásí pátrání a zase se setkají. Když jsem Sári říkala, že nemá botu, tak mi odpověděla, třímajíc Kena pevně v rukách "Ale to mi nevadí." Docela se podivovala že vím, že se jmenuje Ken. Vím, že vím lecos a tohle zrovna vím.
Od pěti hodin Sárince už padala hlava, choulila se do jídelní stoličky a stálo mě dost sil, aby neusla. Nakonec jsem si vypomohla DVD Barbapapa. Na pohádky teď téměř nekouká - max 1x týdně, ale dnes jsem za ně byla ráda. Neusnula a v sedm jsem jí vypravila do postýlky a do 10 min jsme spaly obě. Nejsem zatím zvyklá na 13ti hodinové šichty bez chvilky nicnedělání (prázdného zírání se zataženými mateřskými tykadly).
Novější příspěvky
Starší příspěvky