Nový začátek - den 42.

23:26 Edit This 0 Comments »
Zdravá. Na tento popis svého stavu si Sárinka musela počkat přes dva měsíce. No co. Jsou i tací, kteří své tělo nemají zdravé nikdy....Pan primář Neškudla byl zase šarmantní a vstřícný. Dokonce tak, že když se Sárinky ptal, jestli už je zdravá, přiznala že jo, protože už vypila všechno pivo. Až tak upřímná být nemusela. O pivu pak mluvila ještě několikrát. Jako, že musíme koupit nové a podobné důležitosti. Což o to, má ho ráda (u nás se pije NEALKO verze), ale že by její léčba spočívala jen v popíjení piva popírám. 
Takhle z vesela se jde z nemocnice, když místo nashledanou můžeme říct s pánem Bohem.
Dopoledne jsme strávili v Táboře, kde Sári předvedla nejen své znovy nabité zdraví, ale i obdivuhodné vztekací extempore. Dani se zmítající se a řvoucí chobotnicí projel všechna podlaží táborského obchoďáku a pokračovalo se i na ulici. Když ona chtěla k doktorskému kufříku koupit i delfína do vany. Vztekáním si vysloužila vrácení kufříku do regálu a pak na delfína absolutně zapomněla a tesknila pouze po naslouchátku, jehož koupi nám doporučil sám pan primář. Že by kul železo a vychovával si další pokračovatele ve svém oboru?
Na oslavu přežití záalu plic i vztekliny jsme si došli do pizzerie, odkud nás vykouřila exkurze čoudících dam, že jsme si pizzu snědli na trávníku.
Odpoledne mělo v režiji sluníčko a tak jsme se oddávali outdoorovým aktivitám. Sári v novém kšilt-klobouku  se věnovala drobení dědovi na šošolku a my...
...focení super čuper oblečení na nošení dětí pro www.angel-wings.cz . Návrhářka a modelka Rehana, fotograf Daniel a výpomocné figurýny Theo a já.
 Modelka či spíše modelářka S. si letos prvně hrábla do písku.

Další nemocínek - den 41.

23:31 Edit This 0 Comments »
A zase jsme jeli do Tábora k paní doktorce Veselé. Theo začal hodně kašlat a i dýchání se mu pohoršilo. Asi chtěl být solidární se Sárinkou a vyfasoval stejný lék. Po dvanácti hodinách bude usosávat antibiotikový siroupek. Hlavně, aby to zabralo a ulevilo se mu. U paní doktorky měl výbornou náladu a pořád něco vykládal.
Tuto fotografii jsem pořídila na Sárinčinu žádost. Už si zvykla, že je takto pohromadě ráda fotim. Tradici je třeba dodržovat a tak i tentokrát mi připomněla, že je mám zvěčnit.
Zatímco jsme byli v Táboře, Sári si užívala s tatínkovým bratrancem Romčou, jež se těší velké oblibě. Hráli si na slípky. Seděli na čokoládových vajíčkách! a nechávali z nich vyklubat různá zvířata a i nezvířata. Sári měla jako vždy managerskou pozici a řídila druhou nosnici: "Romčo, teďko budeš sedět na vajíčku jo? Dej si ho pod zadek a něco se ti vyklube, jo?"
Tady jsem Sárinku zachytila krátce poté, co vyseděla slona. Klubání z vajíček se zvrtlo v lehkou obsesi a v jednu chvíli jsme snášeli simultálně všichni 3. Já, Daniel i Romča. Jak dopadla  čokoládová vajíčka poté, co si na ně Sári opravdu sedala....vás asi napadne.
Obědová momentka. Při krmení jsme se dozvěděli zajímavé onformace v nečekaných souvislostech. Sári říkala, že jsem babička. Na otázku čí podala jasnou odpověď: "Moje, až budu mít dětičky." "A kolik jich budeš mít?" "Či, čtyži, deset. Asi budu mít moc."
Odvahu mít tolik dětí jsem ocenila a pak dodala, že si Sárinku ale ještě dlouho vychutnám takhle jako malou holčičku. To ovšem neprošlo, protože mi musela vysvětlit, že "Já nechci chutnat!"
Pokračování rozhovoru bylo ještě šťavnaťější. Sári mi vykreslila pěknou budoucnost. "Já tě budu držet, až budeš malinká. Až se takhle zmenšíš." A pak vysvětlovala babičce: "Já chci, aby byla malinká a já bych jí nosila - tady na bžiše a na zádech. Koupila bych jí malá pítka a malou kukužičku." Vidím, že se o svojí další inkarnaci nemusím strachovat. Bude o mně dobře postaráno.
Čenda dostal k očuchání pár kamínků. Trpělivě k nim ňufal a asi i doufal, že mu z interakce s tou malou-velkou bytostí kápne něco k snědku. Nestalo se. Bude muset zalovit ve spižírně sám.
Zahradnické práce měly velký úspěch. Sári pomáhala, až se jí od lopatky kouřilo. Návleky nemá kvůli doskokům při vybírání smečovaného podání, ale kvuli pohodlí při pletí.

Velikonoční pondělí - den 40.

23:38 Edit This 0 Comments »
Nemám moc chuť psát....tak alespoň obrazem dnešní den a pár slov. Dva pejsci v boudě s pamlskem. Jedna z nás má lízátko, druhá kousátko. Hádejte která je která?

Samoobsluha. Sama si dojde pro plecháček, naplní ho nealko pivem a pak si ho i sama vychutná
Nekonečná hra. "Já tu nejsem" a následně "Hledejte mně!" a my pořád dokola "Kde je Sárinka? Ona tady není. Asi šla...." a pak se ozve kvičení, pištění a další rachot, než vykoukne tahle čumička.

Velikonoční neděle - den 39.

16:11 Edit This 0 Comments »
Nejlepší pokoukáníčko na pohádky je z úkrytu. Sári se schovává pod stolem a pro jistotu ještě i za židlí. Já jsem dnes snad po 15ti letech viděla opět šoumeny Jů a Hele a musím přiznat, že už to není to, co bývalo...nebo že bych jejim fórum odrostla? To se mi nechce věřit...
Poslední dobou se nám často stává, že nám zmizí Sárinka a místo ní přiběhne pejsek Hafíček. Tady je ve své boudičce a krmí druhého "óbrovského" pejska psíma granulema. Měla jsem se k nim připejskovat do boudy i já, ale ač pro zábavu udělám lecos, tohle by bylo nad mé fyzické možnosti.
Theo včera odešel z nákupního centra s úlovkem - mikinkou pro malá dráčata.
Vzácná to momentka, kde jsme v celé sestavě. To je výhoda, když s námi jde i babička. Než bych namačkala samospoušť, drak by uletěl, manžel by se uhudral a Sári zlila pitíčkem.
Moji chlapi při zkoumání světa. Ten menší ho touží ožužlat, ten větší rozložit na prvočástice. S trochu přihmouřeným okem jsou oba přístupy takřka totožné.
Theo si dnes přidal do repertoáru nové slovo. Počkal si až na to pravé publikum a pěkně zřetelně řekl TÁTA. Co to udělalo s mužským posluchačem netřeba popisovat. MÁMA říká zhruba od půl roku. Mám pocit, že slovo používá účelně - když něco potřebuje - jako třeba abych ho vzala, nebo nakojila. Z toho mi vyplývá, že máma a prso jedno jsou.
A pak předvedl další trik - ráno při snídání kašičky řekl naprosto jasně JEŠTĚ a poté HAMMM. Možná, že si vymýšlím a slyším co chci, nebo je geniální. Proč by ne...
Dopoledne jsme natrhali v lesoparku větvičky a Sári je úplně bez asistence nazdobila. Byla tak rozjetá, že chtěla přizdobit i normální pokojové květiny.
Tady na fotce Sári seznamuje dvě vlastnoručně namalovaná vajíčka. "Oni se milujou" a ťukala jimi o sebe. Co by se narodilo vajíčku s vajíčkem je otázkou. Budu vajíčka sledovat a možná se to v blízké době dozvíme.
 V podvečer jsme šli-kočárkovali na chvíli ven. Nemohli jsme najít Sárinčinu čepičku a ona problém vyřešila briskně. Narazila si můj baret.
Tatínek z Holandska dovezl Velikonoční pastelky a omalovánky. Trefa do černého i barevného. Pastelky mají ještě dlouhou brzdnou dráhu a hraniční čáry přejíždějí. I tak je to ohromný pokrok, protože ještě nedávno barvičky lítaly po papíru bez ladu a skladu.

Bílá sobota - den 38.

23:03 Edit This 0 Comments »
Theo provádí kontrolu kvality sbalení tatínkova kufru. Asi se začnu stydět, protože ten přehrabanej bazar, kterej se z našeho celkem dobře uspořádaného kufru pro 3 osoby během pár dnů stal, bych nemohla publikovat bez rumělky ve tvářích.
 Dnes jsem se dozvěděla zásadní věc. Je-li 8mi měsíční dítě do autosedačky dáno a nepřikurtováno, píďalkovitým pohybem se z ní dokáže "vylít." 
"Místo abys ho zachránila, tak fotíš" ... úděl bloggerky je ustát tyto výtky bez urážky. Však mladý muž nevypadal, že by se mu hra na útěk z vajíčka nelíbila.
Dopolední větrání bacilů. Sári skandovala, že chce do obchoďáku na Chodov. Objeli jsme jen panelový les na Hájích a vyslechli si, že "Mě se zdá, že na Chodov nejedeme..."
Po spaní se jí o návštěve nákupního ráje zdát nemuselo. Dojeli jsme si na pár rund ve vláčku, jednu jízdu s Kittynkou a posezení v naší kavárničce.
 Theo se na nápoj z granátových jablíček opět vrhal s plným nasazením. Po ulovení se do kelímku vítězoslavně smál. Vzpomněla jsem si, jak jsme se nedávno smáli mojí vážně míněné větě, když se mi sápal po skleničce s nealko pivem. "Theo, pivo nedostaneš. Ještě ti nebyl rok." Sárinka totiž naše nealko BIO pivíčko usrkávala zhruba od roka. Takže nechť si Theo ještě toho čtvrt roku na doušek zlatavého moku počká.
 Sári měla dnes zase úspěšný den na hlášky. Babičku při uspávání opravovala: "Haňo něříkej hm hm, říkej ano ano."

Jsme kompletní - den 37.

0:02 Edit This 0 Comments »
Dnes nás čekala další kontrola v nemocnici. Foťák jsme měla s sebou, zato paměťovou kartu ne a tak tuto návštěvu, již o poznání veselejší než tu minulou, nemám vůbec zdokumentovanou. Musíte mi holt věřit.
Plíce ještě úplně fit nejsou a tak máme v ledničce další lahvičku antibiotik. Pan doktor byl vstřícný a i Sári se tentokrát uvolila s ním nezávazně hovořit. Informovala ho, že jedeme do Prahy a pak přidala vydedukovanou domněnku: "Ty v Praze ale nebydlíte." 
Na konci poslechu ještě smutně prohodila, že "ty máš dvě a já jen jedno - ulomený" Pak při pohledu na naše nechápavé výrazy doplnila, že jde o to poslouchátko - stetoskop. Pan doktor přiznal, že jich má povícero, ale nedal!
Uvidíme se zase (snad už naposledy) ve středu a to budeme mít zase kompletní zážitek i s rentgenem.
Cestou do Prahy s babičkou Erni jsme naplánovaly gurmánskou akci - návštěvu místní pizzerie a pojídání horké lásky. Sári maliny a my dvě vanilkovou zmrzlinu. Theo co si uloví.
Na fotce je zdokumentované mytí omalinované pusinky.
Po spinkání přišla na řadu opět hra "Maminko já chci porodit" - vysvětlím níže. Tady jsem Sárince půjčila a na kšandy zavěsila mojí sukni, aby i ona mohla rodit svoje panenky.
Rození spočívá v tom, že se mi Sárinka nasyslí pod sukni, kterou si na její žádost oblíknu a pak jí hladim a čekám, až zaťuká. To je znamení, že je připravena vylézt na svět a tak zvednu sukni a milé novorozeňátko přivítám. Pusinkuju, hladím a ubezpečuju, jak jsme rádi, že jí máme. Sári k rození přistupuje zodpovědně a bezprostředně po nadzvednutí sukně se chová náměsíčně - natahuje nemohoucně ručičky a očekává tulení. Když ho má málo, pověřuje i ostatní členy rodiny, že jí mají přijít pohladit.
Zde na fotce jsem těhotná s oběma dětma a jednou panenkou. Theo v tom byl jaksi nedobrovolně, ale docela dobře to ustál.
Pak si vlezl do krabice od modelíny.
Sárinka celý den vyhlížela tatínka. "Támhle něco zablikalo. To je on!" ...a pak mu hrála z balkónu na harmoniku, aby už přijel.
Nemocné dítě při vyklepávání bacilů z těla.
A tady máme důkaz doličný. Bývalá odmítatelka antibiotik pro jejich bléé chuť během jednoho dne přehodnotila a chodí si pro léčbu sama. Z dávkovací stříkačky bílý sirup vymlaskne nato tata a zase si běží po svých.
A pak se zjevil ON. Nadšení veliké převeliké. Dcera ho zahrnula dárečky hned po příchodu - dostal perníkové srdce a lízátko ... dary z pohledu batolete hodnotově velmi významné. Theo zapomněl, že byl ospalý, nevrlý a dokonce i úplně zapomněl monitorovat, kde má maminku! Užíval si tatínka, okousával mu obličej, trhal fousy a tak vůbec mu dával najevo svoji náklonost. Sári k tomu zafoukala na harmoniku a idilka byla dokonána.
To je tak hezké být zase pohromadě....

Zase spolu - den 36.

0:03 Edit This 0 Comments »
Dopoledne jsme s Theem odcestovali autobusem zase na Jih. Jízda byla docela náročná. Theo jí procvičil nekonečnou sérii dřepů na mém klíně a já mám zase slušně napumpované bicepsy. Naštěstí vedle nás seděla sympatická slečna, která nechala malého objevitele nakukovat do displeje svého mobilu při psaní sms, nevadilo jí Theovo natahování po jejích naušnících a dokonce mu dopřála ožužlat svojí sponu do vlasů.
Sárinka dostala novou větrovku a harmoniku, kterou si tak přála. Plastový výlisek za 39 korun byl takové kvality, že se jí z ní nepodařilo vyloudit zvuk. Viděla moje zklamání a pak řekla, že "to je na prd." Přesně tak Sári. Já musím fučet z celých plic, aby to aspoň potichu zabékalo. Šmejd Made in China už je v koši. Alespoň že tato píšťalka funguje a Sári se s ní neztratí ...píská, až v uších praská.
Krátce po vstupu do dveří jsem musela jít obdivovat velikonoční výzdobu, kterou Sárinka připravila. Obdivovala jsem upřímně a vydatně. Theo měl být pod větvičky položen na zem, aby si krásu užil. Moc obdivování nedal a jal se dloubat prstíky pod topením.
Odpoledne rychle uteklo (všichni jsme si nějak pěkně přispali). Při koupání se Sárinka nejdřív snažila do vany k sobě dostat babičku a když ta se svléknout nedala, los padl na mně. Sedla jsem si do vany v podprsence a to v žádném případě neprošlo. "Tohle si taky sundej." Sundala a pro chvilku focení jsem  se cudně zahalila do ručníku. Taky nemusíte vidět všechno žejo. "Ty jsi malovatelka a já umývatelka," shrnula Sári naší hru na krmení mořských potvor koupelnovou barvou. Nestíhala jsem je krmit, jak rychle houbičkou obnovovala bělost dlaždiček.
Už je prý zvykem, že si Sárinka před spaním navléká tuto čepici. To jsem opravdu netušila, že kupuji takový hit. Zítra jedeme na kontrolu zdraví do nemocnice. Věřím, že pneumokok je vyhuben a že do dubna vstupujeme pravou nohou ve spolupráci se zdravým duchem ve zdravém těle.
Novější příspěvky
Starší příspěvky