Naše Samsára

Minule sice prohlašovala, že jí kolotoče nudí, ale dnes se nechala na jednu jízdu na vznášedle ukecat. Lepší foto se mi mým pidifoťáčkem nepodařilo zachytit, protože tento kolotoč slouží k vytipování budoucích kosmonautů a při té rychlosti jsem měla co dělat, abych nepropásla Sárinčino vozítko a stihla nahodit nadšený úsměv a podporovací mávání.
Nový klobouček, který se stihl vyprat a uschnout, z podhledu. On se dnes ten byt dnes vůbec tak nějak převrátil z rubu na líc. Uff uff uff...ale bylo to potřeba.

Seriál, kterak jsme do chraněné oblasti s jezerem jeli a na suchu si hrát zamýšleli. Vše jde podle plánu...
Náhodou se namočily šatičky, pak legínky a toto je neudržitelné seznamování s vodou. Naštěstí celkem vyhřátou.
Tílko to schytalo též a plán jsme mohli zmuchlat a hodit do koše. Normálně tam vlítla a cachtala se a nedala se nahnat na břeh.
Meruňka nám posloužila jako návnada, místo ručníku můj šátek coby podložka na zem a zasněný pohled v očích "kdy zase do vody vstoupím." To se vyplnilo brzy, protože se konala druhá runda vodního dovádění.
Theo objevoval okolí, naučil se jíst banán i se šlupkou a neohroženě se vydával na průzkum trávou netrávou. Po cestě k autu náhle ztichl. Kšilt se vám jen nezdá veliký - omylem jsem sáhla po špatné pokrývce hlavy...tato je i tatínkovi.
Odpo jsme se nevyhli velkému kulturnímu zážitku prošpikovanému pouťovým vkusem barev, tvarů, materiálu a hudby.
Kačenky a delfíny lovila už s profesionalitou a bez skrupulí. Za odchyt 10 kusů si vysloužila nafukovací balónek na pálce s gumičkou...
Uklidnit jsem se šli na zahradu a Theo si dnes regulerně hrál na písku. Lozil po něm, nasypal si ho (omylem) do pusy celou hrst i s kamínkama a kusama kůry a v plínce jsem našla materiálu tak na jednu bábovku. Už je to velkej kluk...
Začíná se pouštět!

"Já chci k Tejovi" rovná se "kde je on, musím být i já" a s tím jde ruku v ruce i "co má ona, potřebuju nutně taky" .. a tak si miláčkové hráli mezi šprdlením a já si SAMA došla na záchod a dokonce i do časopisu v té nejmenší místnosti položeném nakoukla.
Zde je patrná i první prodřená botička Theova. Díra se stále zvětšuje, protože vylézající palec mladého pána fascinuje a tak si do něj osobně kouše. Záplata nebo popelnice, toť otázka.
Takhle odjíždíme z obchodu. O sto padesát éček lehčí a krabička od malin v sobě uchovala pár kousků, které v zápětí skončily tam, kde jejich kamarádky.
Mraky nad Jurou potěšily očka naše. Foto z jedoucího auta a kompaktu, takže co bych chtěla, ale ten vzkaz tam i přesto je...
A tohle vidíme z okna kuchyně. Pouť, jakožto předzvěst "oslav ptáka" ...jako nesmějte se...to se tady už několik dekád slaví a ve francouzštině pták neznamená pták, ale pták...aby bylo jasno. Sárinka se o pouť živě zajímá už několik dní a tak když nám jí při večeři spustili, hojně celou podívanou komentovala - z mých či Danielvých zad, kde jsme ji museli mít nalípnutou, aby viděla.
"To je děs běs. Mami, proč je to děs běs?" pak pokračování: "Já chci, aby to bylo v Bechyni." Zajímalo mě proč. "Mi to tady nevyhovuje. Slyším to úplně do oušek." a pak přemýšlela, jak na pouť půjde ve sluchátlách a Theo v kukle, aby ten rachot tolik neslyšeli.
Je tam jedna atrakce, která na nás obřas problikává zpoza stromu - obrovské kolo, které je vystřelováno do výšin. Motá se mi hlava jen z toho pohledu a tak jsem to okomentovala slovy "to je brutus." Sári má slova poopravila. "To není brutus, ale dinosaurus. Faktis je to úplně dinosaurus." Takže až se tahle hláška chytí v moderní mluvě, budete vědět, že když je něco dinosaurus, je to proste brutus.
Už třetí večer musím vyprávět pohádku o rodince velbloudů, která šla na pouť. Slyšeli tam smích čarodejnic ze strašidelného domu - toho se Sárinka loni bála - a jsem žádaná, abych předváděla ten děsivej smích. Ležím vedle ní v její postýlce, dělám čarodějnici a sotva vypustím první dávku smíchu, Sári mě obejme (přiškrtí) a říká "mami klid." Uklidním se, přestanu a v zápětí mě poťouchá a přeje si, abych jí předvedla, jak se ty čarodejnice smějou. "Mami klid,"si vysloužím znovu a tak pořád dokola.

Zde je dobře vidět její zájem o artistické číslo sympaťáka Thomase.
 A tady mě Sárinka vyfotila při naší hře na ptáčka. To jsou nejoblíbenější hry, kdy já jsem v pozice malého zvířátk a Sári se o mě stará a hostí mě.
 Před spaním jsem objasňovala, co to jsou churos (špaňelsky "čuros"), které si zajdeme na pouť v sobotu koupit. Říkám: "To jsou takové tyčinky, které se namáčí do kakaa." a Sári na to: "Do kakana?"

Dopoledne se nám (ehm, spíše líné mě) nechtělo do vichru a tak jsme si dělali zábavu doma.
Chvilka lásky, pomíchaná s touhou brášku nepatrně a malininko zlikvidovat. Další fotka vykresluje, jak větší tělíčko zalehává to menší..ale tu sem už raději dávat nebudu. Je drsná :-D
Rozprava u oběda:
Já k Danielovi: "A po obědě deš do tunelu viď?"
Sárinka: "Táto? Co do tunelu?"
Já: "No, tatínek jde do tunelu - jako chodí krtek."
Sárinka nešťastně: "Ale vždýť ty pžece nejsi krtek! Ten je v pohádce."
Naštěstí tatínek krtek není a i přes to nám občas v tunelu sbírá radiaci.
Theo měl také plodný den a znakoval kojení jak o život. Když tento znak na mně významně ukazoval a já pochopila, nadšeně se smál. Přicucnul se a v průběhu pití pořád znakoval a tu a tam se pustil, aby s jiskřičkama v očích a slastným úsměvem zopakoval znak a ujistil se, že mu rozumím. Radost z možnosti komunikovat jinak než řevem je na obou stranách.

Jedna hřišťová fotka. Sári se tam honila s jedním chlapečkem a byla z běhání cela rozpumprdlíkovaná, že jsem raději vyhlásila odchod. Chlapeček jí nestačil a tak v chvilkách oddychu hrozil Sárince ve stylu ninji klackem, takže nebylo nač čekat...
Před usnutím. Nejdřív si trošku povídají a Sári dělá bobosti a tomu se náš bílý pán směje.
Pak dostane v nečekaném okamžiku simultálně čuchnout obou ňuňufů.
A na závěr přijde z jedné strany polibek a z druhé pokus o okousnutí sestřičky.
Theo dnes poprvé jasně zaznakoval, že chce nakojit. Už také umí dělat pápá a paci paci...vše jsou to veledůležité komunikační dovednosti, tak je třeba je zavést do historických análů.
Dnešní hláška:"Mami, co kdyby sme si hrály na močenou?" Sárinka je teď totiž přelévací královna a neustále se dožaduje vody, ve které koupe zvířátka, přelévá, namáčí papírové kapesníky a bohužel i také vylévá, cintá a camrá. Močená znamená, že by namáčela kapesníčky a pak je kladla zvířátkům na tělíčka, jak to dělají doktoři. "To má sádru," mohla by pak opakovat....

Před spaním se ke mně doneslo: "Maminko, ty jsi moje láska. Ty jsi můj vzor." To se ale mám!