Naše Samsára

"Maminko, ja chci další kuličku od tý paní hovajopatky," vyžadovala Sári pokračování dnešní homeopatické léčby. Z Bechyně jsme totiž hnedle ráno svištěli do Prahy, abychom ještě před polednem zvládli homeopatický pohovor a ulevili Sárinčině kašlíku a pomohli jí se pocitově vycentrovat. Účinek byl patrný hnedle po příchodu do ordinace. Kašel, který si Sári vykultivovala do stavu non-stop se najednou ztišil a mezi záchvaty kašle si dělá znatelné pauzy. Theo kašle taky a já bych se na ten kašel nejraději vykašlala.

Dnes se dětem nějak nechtělo spát. Po obědě byly oba krásně vláční a já jsem jim opět dovolila spát v jedné místnosti. Přivolaly si mě k sobě a trápili jsme se přes dvě hodiny. Theo zase vyrval šprušle z postýlky a když jsem se snažila je dát na místo, vrklal mi s nima a dělal na mě kuk. Sári pořád vstávala, házela Theovi Čičinu zpátky do postele, aby ji on obratem zase vrhnul směrem na ní, vysvětlovala mu, že se musí spinkat, ale zároveň mu u toho verklovala s postýlkou, ťukala mu na hlavu a hlavně sama se nesnažila jít svému spánku vstříc. Když už přetekl pohár mé trpělivosti a odešla jsem vedle se uklidnit, Sári mě chápavě utěšila větou: "Mami, máš to s Theem těžký."

No, co na to říct.

Večer se madam z důvodu pozdního popoledního usnutí nechtělo do postýlky a ukecávala babičku Haňu, aby ji nechala ještě chvíli s námi v obýváku. Haňa přislíbila minutku a za pět minut Sári začala lifrovat do peřin. Ta se ohradila, že to ještě nebyla minutka. Haňa vyzvídala, jak dlouho ta minutka trvá a Sári upřesnila, že "minutka trvá pár minut." Zdá se vám to jako dobrý zenový koán? Mně teda jo. 

Jak dlouho trvá vaše minutka? To si tady jen poblouzněně povídám s virtuální hromádkou návštěvníků, tvořenou vašima čtoucíma očima, páč vím, že stejne se mnou (až na pidi vyjímky) nemluvíte.