Naše Samsára

Děti nám v noci jaksi prochládají. Peřinku používají na přikrytí jen zespodu - zmuchlají si ji pod sebe. Dnes mě napadlo, že jim upravím kojenecké spací pytle. Udělala jsem jim průřezy na nohy, předvedla působivou reklamní kampaň na spaní v pytli a bylo. "Já chci být taky v pytli," ozývalo se pokojíčkem. "Oba budete v pytli," uklidňovala jsem je. A jak jsem řekla, tak se stalo. Myslela jsem si, že Theo v tomto modelu nezvládne vylézání z postýlky, ale dokázal mi, že ho zúžený rozchod nohou nikterak neomezuje.
Sári v noci na dnešek zase jednou zvracela, ale to bylo asi z přejedení, protože konečně dostala chuť k jídlu a navečeřela se do plno-syta. Při jídle Theo ihned reklamuje, když se ušpiní a potřebuje utřít. Před pár dny přišel na chyták. Prstíky od bramborové kaše si utírá o moje předloktí. Sedím totiž v dosahu a kapesníček není vždy hned po ruce. Když jsem mu hubovala, co to dělá a proč se do mně utírá, bezelstně se na mě podíval s vysvětlením "masáž?" Kdyby k tomu používal med či čokoládu, tak neřeknu. To dnes docela frčí, ale masáž dušenou zeleninou s kaší mi přijde už překombinovaná. Nehledě na to, že o nějakých hnětoucích pohybech nemůže být ani řeč. Slovo závěrem, povýšila (ponížila) jsem na utěrku.
Sárinka zase ráda ujízdá z mých zel-ovocných specialit. K snídani si dělám ovocné saláty s datlemi a kokosem. Sárinka chtěla vzorek do své mističky a upřesňovala: "já to nechci mít s datlem. Dej mi to bez datlu." Jó, holt i vegetariáni se občas seknou...
Víte, jak se jmenuje žena od náčelníka? Sári si na jednu takovou hrála a prohlašovala se býti náčelenkou...když o tom tak přemýšlím, zdá se mi tento tvar logičtější, než ten oficiálně uznávaný. A v zimě by z náčelenky mohla být kulišárna (komu to neseplo, tak přidávám vysvětlení: od kulicha na hlavě ).