To už je září? 19.9.

13:13 Edit This 0 Comments »
No jo. Víc než půlka za námi. Daniel oslavil na začátku dvaatřicetiny a Sári dva dny předtím šla poprvé do skřítkovské školky. Já jsem tam s ní strávila dvě dopoledne. Ale nemyslete si, že jsem si tam byla hrát. Měla jsem vlastní práci. Vyšívala jsem značky na ručníčky. Chudáci děti. Snad si to svoje poznají. Sárinka vyfasovala deštníček, což se ve třídě Sluníček může hodit i jako slunečník, že jo...
Sári chodí do školky ráda. A zrovna tak ráda si tu a tam nechá ode mně nadělit dovolenou. Přijímá ji pokorně a ani nechce zvýšené diety. Teď se také dovolenkuje. Rozhodla se otestovat mojí nervovou soustavu astmatickým záchvatem spojeným se střevní virózou. Už je kulminační bod za námi, zotavujeme se. S vděkem sleduji, jak to co do ní padá z ní již zpátky stejným otvorem nevystříkává a jak nabírá sílu. Těší mě to i z toho důvodu, že jsem...a teď cituji zprávu, kterou jsem zaslala Danielovi na služební cestu do JůEsEj: "Tož urvala jsem vrata od pračky." Vůbec to s ním nehlo a ani se neptal, jak to. Tudíž jsme teď odkázáni na valchu a recyklaci špinavých oblečků způsobem "naruby" či "zadekvepředu."
Jo a ještě jedna bonusová informace. Sárinka je o jeden zub kratší. Nad horní dvojkou se jí udělal váček a tak zoubek musel ven. Trhání jsme zvládli, následnou léčbu zmrzlinou děti přetrpěly (soucitný Theo se chtěl také léčit...) a teď má Sári v puse prima přihrádku, do které si strká brčko, jazyk, prst a dlaší nepředvídatelné artefakty.
 Při každodenním pozorování jsem došla k závěru, že děti, více než jídlo, potřebují každodenní přísun vitamínů bunkrových. Neboli skovávačky je povznášejí na těle i na duchu. Do koše s prádlem se teď nevlezou, ale z kuchyně se pomalu a jistě stává partyzánská zóna, kdy tajné pozorovatelny se zavírajícímise dveřmi na fotobuňku (poháněnou šňůrkou, která je navlečená na úchytky dvířek) zabírají již 5 skříněk. Ještě, že nemám tolik kastrolů, a mám kam uložit děti. Ufff. Až přijdete na návštěvu, bude vám také jedna skříňková pevnost přidělena. Já musím demonstrovat několikrát týdně, do kterých bunkrů se nevejdu a kam jsem schopná se při maximálním výdechu a po spolknutí minimalizující tablety vejít.

0 komentářů: