Naše Samsára

Sárinka si mě tu vymalovala. I s miminkem v bříšku - na srdci. Žádné se v dohledné době neplánuje (nebo to si alespoň myslím já), ale ona už se dopředu těší. Občas mě nabádá, abych jí povyla sourozence třeba příští týden. Tedy ne hned. Tak to asi neklapne, ale jsem ráda, že prokazuje dostatek trpělivosti a je si ochotná na dalšího pokusného králíčka pro své hrací-mučící kousky počkat.
Theo celé dopoledne nosil tatínkovy lezačky a vehementně a neohrabaně tak bořil vše, co si Sárinka postavila na tatami. Theo je teď v období odhalování identity své matky. Jde na to zprvu vylučovací metodou. Již dvakrát se na mě zkoumavě zadíval a prohlásil: "Nejseš..auto." Nejsem, nemám stěrače a místo troubení občas křičím. Ohledně mé karosérie zase vyzkoumal že "nemáš fousy. Chupy máš," a sledoval mi pár dní neopěčovávaná lýtka. I zde mu dávám za pravdu.
Byli jsme na Kašpárkohraní, kde bylo vyvrcholením večera vystoupení babypunkové skupiny Kašpárek v rohlíku. Byl to docela nářez a tak jsme si mysleli, že děti to nebudou chtít sledovat. Na pódiu skákali muzikanti v bláznivých čepicích a když jsme se chtěli po pár kusech písní vydat k autu, Theo, sedící mi za krkem, mi násilím otočil hlavu směrem k pódiu a řekl: "ještě baví." Sári se přidala a tak jsme ještě vydrželi. Dobře tomu tak. Zjistili jsme z textu jednoho hitu, že Barbie už má uvařené plastové špagety.
Děti si na akci udělaly svoje opravdické placky na špendlíku. Sári nakreslilá báječného undergroundového anděla a Theo má zase na placce velký třesk. Občas si je od nich půjčuju a pyšně je nosím...ony mi totiž sluší. Sárince zase slušel čumáček kočičí, který si při konzertě otírala do jednorožce.