Naše Samsára

Byla tu na návštěvě kamarádka, kterou jsem zasvěcovala do vázání šátků na její tříměsíční Sáru a Sárinka hnedle taky začala mít velkou potřebu si něco navázat. Ve výběrovém řízení vybrala jednorožce (jak je z fota jasně patrno) a konečne dostala dlouho schovávaný dětský šátek na nošení. To bylo radosti. Jen jsem nechápala, proč se Theo válí na zemi a opakovaně něco uplakaně vyřvává. Propracovala jsem se k němu a ptám se, co chce a on "do šátkůůůů." To znamenalo, že chce taky navázat. Sári vyběhla do druhého patra a přinesla mu "klučičí, protože je modrej" šátek. Čičině se v něm tak líbilo, že odmítala vyšmodrchání a Theo takto chtěl i obědvat.
Další Theovy hlášky: "Pomóóóc, nebaví."
"Co tě nebaví?"
"Ukízet. Hačky." - to začíná brzy. 22 měsíců a už má vypracovaný odpor k uklízení.
Na nedělní akci Pohádkový les Theo vyhrál svoje první lízátko. Ujal se ho s vervou a pro jistotu ho ani nevyndával z pusy, dokud z něj nezbyla jen pidi kulička. Haňa se ho ptala, jestli chce rohlík a on na to: "Nechci, jížu." Překlad: Když už jsem konečně získal tuhle sladko-sladkou a lepivou dobrotu, tak mě nerušte.
Sári pokračuje v mém zasvěcování do tajů života. Když jsem jí dávala oříšek, tak na mě soucitně pohlédla a pronesla: "To je v požádku. To není alergie. To patží k životu," a přitom mě něžně pohladila po tváři.