To když nám ještě kvetla magnólie...
Já jsem tu asi nesdělila velkou novinku, že nám Sárinku vzali do školky. Na jedno místo se hlásilo 12 dětí, a tak to považuji za úspěch přiměřený přijetí na vysokou právnickou...Sári se moc těší, protože bude chodit do školky pro skřítky, kam si s nimi můžou chodit hrát i děti. Když jsem ji připravovala na variantu, že tam z mnoha vezmou jen pár dětí, vždycky odpověděla: "A já budu mezi nima." A měla pravdu. Takhle to vypadalo na dni otevřených dveří. Natáčela jsem jak technický analfabet na výšku. Intuitivně jsem chtěkla obraz otočit, ale jak to dopadlo uvidíte sami. Omlouvám se vašim krčním páteřím. Mimochodem, nevíte někdo, kde by se dal sehnat nějaký šikovný, celodřevěný a levný polotovar na dětský bunkr-schovku-pódijko? Kreativní nápady vítám.
A teď takový průřez prvním čtvrtletím v našem novém domově.
Malování je vášeň. Žádný papír není dost veliký. Malujou oba a rádi si tahy štětce protahujou až k sourozenci na čtvrtku.
Byli jsme na Pražském hradě - najdete nás? Fotku jsem nechala schválně ve velkém formátu, aby z blech byli alespoň mravenečci. Theovi se moc líbili "jojáci"...až časem je opravil na "vojáky."
Moji kluci zkouší propojit vertikálu s horizontálou. Je to takové starokeltské učení známé jen zasvěcencům.
Sári přišla na to, že má na panence poutko na pověšení. Během mžiku si vystavěla věž a já ji lapila zrovna, když se sápala na naší převzácnou mandalu, aby ji sundala a udělala místo na panenku. Bráška ji po právu obdivuje a jen co jsem věž rozmontovala, začal ji stavět znovu.
Ještě před tím, než jsme ho nechali ostříhat. Teď už je to kluk. Takovej kluk, co se někde ťukne a možná ani neťukne a přijde s průpovídkou: "Au au, bolí. Bombónek, posim posim. Oanžovej." Zkouší to několikrát denně. Oranžová barva u něj vede...tedy alespoň podle názvu, protože za "oanžovou" umanutě označuje všechny ostatní barvy. Další skupinka vět, které slýchávám pravidelně a tak nějak tuším, od koho se ji naučil je: "Dej mi to. Moje. Nedam"
Takhle se to u nás nosí.
A takhle se spinká, když příprava oběda trvá moc dlouho...
Z tramvaje: "Maminko, ty jsi žena viď? A taky jsi dospělá a taky jsi dáma." Pravdu dí!
1 komentářů:
Skvele, ze jsi se k blogu opet propracovala, takhle muzeme alespon na dalku sdilet male i velke radosti vaseho zivota, A TO JE PARADA!Tesime se v lete navidenou PTJF
Okomentovat