Den šíleností - středa 6.4.
0:11 Edit This 0 Comments »
Včera jsme se Sári zkončili na pohotovosti, abychom byli vzápětí s jedním čípkem posláni domů - jupííí, to je posun - ve Fr si nás tam dvakrát ponechali! Celá akce s odjezdem i příjezdem trvala snad jenom hodinku. Sári se během dne lepšila a lepšila a když došlo na kontrolu u doktorky, tak ta mi skoro ani nechtěla věřit, že před půl dnem byla situace akutní. Že by na tom měly svůj podíl akupresurní body na otevření hrudníku, které jsem jí pravidelně mačkala??? Těžko říct.
Vrchol dne měl rudou barvu. Obě, značně rozespalé děti, se popraly o sušenku ve tvaru geparda a Theo to odnes krvavou 1,5 cm rozšklebenou dírou na čele. Nebylo to úmyslné, ale vypadalo to nevábně. Zakrvacené dítě snad nikdy nevypadá vábně.
Následnou půl hodinu bych prosila vymazat. Klepaly se mi ruce, Sári byla mimo, já taky, Theo v pohodě...Podařilo se mi ránu vydesinfikovat a pevně zamašličkovat. Snad mu to pěkně sroste. Pár stehů by se tam vešlo, ale nedokázala jsem si představit, jak bych s dvěma super utahanýma děťátkama cestovala hromadnou dopravou na chirurgii. Při nejhorším bude mít mladý pán sexy jizvu a bude vyprávět zábavnou historku, jak od drahé sestřičky dostal po hlavě magnetickou tabulkou (ta už je v koši...zrovna dneska jsem na ní koukala a zasouvala jsem ji hlouběji do šuplíku, protože se mi nezdála úplně bezpečná. Jó, kdybych tu intuici bývala poslechla a ....).
Celý zbytek odpoledne byl rozpačitý - v Sári pracoval pocit viny a tak mi dalo dost práce ji zapojit do hry. Když už se pak chytla, byla úplně mazlíkovatá. Dokonce mi pomohla uklidit pokoj před koupáním a SAMA sklidila celý pytel lega. Potulily jsme se, poblbly a doufám, že v těchto zkušenostech již máme odškrtnuto.
Jinak oddudlíkování nese mírně nahořklé ovoce. Theo přišel o svůj systém odpoledního ududlaného usínání, čímž spát po O odmítá, vylejzá z postýlky, budí Sárinku a pak jí krade sušenky. Že je ještě malej na to, aby přes den nespal? Jo jo, je..a zase začně, uklidňuju sama sebe.
Vrchol dne měl rudou barvu. Obě, značně rozespalé děti, se popraly o sušenku ve tvaru geparda a Theo to odnes krvavou 1,5 cm rozšklebenou dírou na čele. Nebylo to úmyslné, ale vypadalo to nevábně. Zakrvacené dítě snad nikdy nevypadá vábně.
Následnou půl hodinu bych prosila vymazat. Klepaly se mi ruce, Sári byla mimo, já taky, Theo v pohodě...Podařilo se mi ránu vydesinfikovat a pevně zamašličkovat. Snad mu to pěkně sroste. Pár stehů by se tam vešlo, ale nedokázala jsem si představit, jak bych s dvěma super utahanýma děťátkama cestovala hromadnou dopravou na chirurgii. Při nejhorším bude mít mladý pán sexy jizvu a bude vyprávět zábavnou historku, jak od drahé sestřičky dostal po hlavě magnetickou tabulkou (ta už je v koši...zrovna dneska jsem na ní koukala a zasouvala jsem ji hlouběji do šuplíku, protože se mi nezdála úplně bezpečná. Jó, kdybych tu intuici bývala poslechla a ....).
Celý zbytek odpoledne byl rozpačitý - v Sári pracoval pocit viny a tak mi dalo dost práce ji zapojit do hry. Když už se pak chytla, byla úplně mazlíkovatá. Dokonce mi pomohla uklidit pokoj před koupáním a SAMA sklidila celý pytel lega. Potulily jsme se, poblbly a doufám, že v těchto zkušenostech již máme odškrtnuto.
Jinak oddudlíkování nese mírně nahořklé ovoce. Theo přišel o svůj systém odpoledního ududlaného usínání, čímž spát po O odmítá, vylejzá z postýlky, budí Sárinku a pak jí krade sušenky. Že je ještě malej na to, aby přes den nespal? Jo jo, je..a zase začně, uklidňuju sama sebe.
0 komentářů:
Okomentovat