Naše Samsára

Brý večer či den. Jak je ten počítač v pracovně, do které mám z kuchyně přibližně 24 obyč kroků, tak se k němu hůře propracovávám a některé dny k němu ani nedojdu, protože po cestě zvednu 3 zvířátka, pofoukám 2 boule, uklidím kilo prádla a pak zapomenu, kam a proč jsem na cestě. A když už bych se k němu mohla dokulit večer, čeká tu na mě vytírání tisíců metrů čtverečních, deratizace Theova jídelního místa (NESNÁŠÍ bryndák...nenechá si ho nasadit a pokud nechá, nejí, dokud ho neodstranim. a pak MUSÍ se krmit sám - z toho vyplývá, jak to tu po každé baště vypadá).
Testovali jsme jeden šátek a podařilo se nám ulovit dvě pěkné fotky. Vkládám, ať vidíte, co nám z toho kluka roste. Co nám roste z té holčičky stojí taky za pokuk, ale to nemám zdokumentované.
Sárinka je momentálně v Bechyni u babičky na prázdninách. Je to zvláštní, mít na zřeteli jen jednu nekontrolovanou střelu...
Vzpomínám, jak Sári přiběhla k Theovi a uloupila mu z mističky pár křupek s vysvětlením, že "kamarádi se dělej." A ze stejného soudku má zkušenost i tatínek. Sári ho přesvědčovala, jak má dobrou vodu a ať určitě ochutná. "Je moc moc dobrá. Ochutnej. Alespoň jeden malej lok. Výborná, viď? Když jsi se napil ode mně, tak teď mi taky ty musíš dát ochutnat piva!"
Takže takhle...máme se dobře, přijímáme první návštěvy a pozorujeme, jak nám na zahradě raší kytičky ze země...je to krásný pocit vědět, že tyhle kvítka budou dělat svět krásnější jen pro naší rodinku.